Narozeniny má vítěz Gira 14. listopadu, ve stejný den jako slavný Hinault. V dětství si pouštěl na videokazetách, uzmutých z matčina obchodu, triumfy Mosera a Pantaniho. Později, ve stáji Liquigas, o něm kolega Roman Kreuziger říkal: "Nedělá skoro nic jiného, než že pořád jezdí na kole."
Barbieri, tiskový mluvčí Liquigasu (nyní Cannondalu), tu sledoval, jak Nibali dozrává. "Vincenzo je jedním z nejméně složitých jezdců, jaké jsem poznal. Opravdu milý člověk," líčí. "Nikdy si nepřipouští tlak. To ukázal už loni na Tour. Má rád svůj prostor, kde může odpočívat, a neztrácí energii zbytečným uvažováním."
Roberto Amadio, manažer Liquigasu, věřil, že rok 2013 bude Nibaliho rokem. "Viděli jsme ho u nás růst, a když jsme si byli jisti, že své schopnosti prodá, ztratili jsme ho," připomíná Barbieri. Tým Liquigas loni ztratil hlavního sponzora, zchudl a Itala přetáhla kazašská stáj Astana, údajně za roční plat tři miliony eur. "Takové nabídce jsme nemohli konkurovat."
Giuseppe Martinelli, manažer Astany, díky tomu nyní dosáhl na titul z Gira už s pátým cyklistou! Po Pantanim, Garzellim, Simonim a Cunegovi přišel Nibali.
Společně to dokázali v sezoně, kdy mrazivé počasí okradlo závod o řadu plánovaných vrcholů. "Vyhrál jste Giro, které mělo proti původnímu plánu o 8 000 výškových metrů méně," podotkl jeden z reportérů na tiskové konferenci. Tehdy jedinkrát dal Nibali najevo, že je otázkou iritovaný. Reagoval protiotázkou: "Kolikrát jste viděl v minulosti jezdce, že dokončují Giro, aniž by byli opálení? A kolikrát jste je viděl dojíždět etapy v dlouhých elasťácích? V takových mrazech, jaké tu byly letos, víc trpíte, spotřebujete i víc energie. Zima nahradila na Giru zrušené kopce."
Že on se stal jeho jednoznačným vládcem, není sporu. Vyhrál o 4:43 minuty. Sice mu ujel v 10. etapě Urán, jenže tehdy si ještě mnohem víc hlídal Wigginse. Nibali prakticky nezažil slabší moment.
Nebo snad přece? "Jeden ano. V 7. etapě do Peskary jsem měl v dešti dva pády. Po tom druhém jsem trpěl. Bylo složité dostat se zpět, zvládl jsem to až na posledním kilometru."
Následujícího dne při časovce v Saltaře ukázal, že také boj proti chronometru se už stal jeho zbraní. "Tehdy jsem poprvé uvěřil: Ano, mohu tohle Giro vyhrát."
