Zkuste si zavřít jedno oko. Pak se projděte po místnosti, vyhněte se všem skříním. A třeba si zapněte televizi. Divné, že? Švédský hokejista Mattias Weinhandl už se tak cítí přes rok. Po zákroku českého juniora Michala Trávníčka vidí na levé oko jen na osm procent, těžko se orientuje v prostoru. Přesto se dokázal vrátit k hokeji a dokonce do reprezentace, včera měl premiéru. "To je něco obdivuhodného," netají Tomáš Vlasák, ostřílený útočník. "On opravdu na jedno oko nevidí? Tak to všechna čest!" Zákon schválnosti zařídil, že začal právě proti českému týmu. "Jestli bych se chtěl nějak mstít? Vůbec ne. Už chci hlavně zapomenout," říkal mladík po rozbruslení. O osudném listopadu 1999 se mu nechce mluvit. "Už je to dlouho. Nemyslím na to." Mluví klidně, bez zvláštních emocí. Na obličeji po zranění žádné stopy. Bez jizvy, bez šrámů. Na první pohled nic nepoznáte. Nic nezjistíte ani při zápase. Naopak dokáže vybruslit efektní kličku, naslepo servíruje přihrávky. "Naučil se otáčet hlavou tak, aby ostře viděl puk při rozehrávce. Ať už jde odkudkoli," vypráví o něm Peter Blomqvist, ředitel klubu MoDo. "Vůbec si to nedovedu představit," diví se dvojnásobný mistr světa Vlasák. "Vžít se do jeho situace fakt nedovedu. Hlavně ať se mi nestane něco podobného."
18. prosince 2000
