V nepárových disciplínách čili s jedním veslem v ruce reprezentoval řadu let – od roku 2000 chyběl na jediném mistrovství světa, závodil na olympijských hrách v Aténách 2004 a Pekingu 2008. A nevadí mu, že si jej veřejnost pamatuje zejména proto, že byl v roce 2009 na šampionátu v Poznani u poslední medaile Václava Chalupy z velkých podniků, deváté. Na dvojce s kormidelníkem Hejduškem tehdy získali stříbro a Chalupa se mohl rozloučit.
"Proč by mi to mělo vadit? Splnil se mi sen, protože když nepočítám evropské kovy, tak to byla moje jediná medaile z mistrovství světa. Navíc pro mě byla čest jezdit s Vaškem na jedné lodi, on je pro mě vzor sportovní poctivosti a mravnosti," líčí jedenatřicetiletý Makovička.
Podobně jako Chalupa, který se před časem stal opravářem veslařských lodí, našel letos cestu i jeho o čtrnáct let mladší parťák. "Odjakživa mám rád psy. A jelikož jsem byl v Dukle vojákem z povolání, naskytla se šance ucházet se o místo psovoda u vojenské policie. To je ideální, od vesel, kdy jste pořád venku, by se mi nechtělo někam do kanceláře," přemítá.
Jenže dostat se mezi psovody, to není jen tak. Už má za sebou fyzické testy, tvrdší ale byly psychotesty. "Trvaly celý den, prý je při nich padesátiprocentní úmrtnost. Ale nějak se to povedlo. Teď mě ještě čeká tříměsíční kurs ve Vyškově, kde se budu učit i základy práva, a nakonec přijde rovněž tříměsíční psovodský výcvik."
Z domova v Roudnici nad Labem, kde pomáhá trénovat mladé veslaře, dojíždí k Jaroměři – coby budoucí vojenský policista střeží objekty s netušeným obsahem, může jít o muniční sklady. Psa mu ale přidělí až po absolvování všech náležitostí.
"Pro nové kolegy jsem byl zvláštností – vyptávali se, proč jde olympionik a medailista z mistrovství světa k vojenské policii. Oni vidí Báru Špotákovou a myslí si, že vrcholový sport je zlatý důl," usmívá se.
Když se rozhodoval, co dál, věděl, že pro některé vrcholové sportovce v této fázi může nastat problém. "Já se toho ale nebál. Díky sportu v sobě máte touhu něco překonávat a dokazovat. To se za ty roky nastřádá."
Za závodní lodi už vystoupil, ale jednu vizi v sobě nosí. "Pokud zrovna nemám čtyřiadvacetihodinovou službu, tak si u nás na Labi téměř denně zavesluju, zkusil bych se vrátit před olympiádou v Riu. Ale třeba je to jen takové přání," pokýve hlavou.
