Jste teď veselý, nebo smutný?
Malinko víc to druhé. Bylo to o kousek a člověk nikdy neví, co bude další rok, kdy bude mít zase tu šanci. Takové příležitosti se mají využívat. Jenže na mistrovství přijeli tři lepší oštěpaři, teď zaslouží gratulace.
Devatenáct centimetrů je opravdu drobek.
Pár závodů jsem o pár centimetrů vyhrál, třeba se to teď vrátilo. Celou sezonu jsem na čtvrtých místech, tak jsem to teď potvrdil. Smutně potvrdil.
Jan Železný prohrál olympijské zlato v Soulu o 16 centimetrů. Víte to?
Tak to mohl být o tři centimetry smutnější.
Oštěpař Veselý skončil na MS těsně za medailí |
Těší vás aspoň osobní rekord?
Věděl jsem, že tady můžu hodit ještě víc, suprově jsme to s trenérem připravili, forma byla opravdu velká, dá se říct životní. A prostě jsem ji nevyužil.
Co jste si myslel, když jste držel bronz?
Chvilinku to tam bylo, ale říkal jsem si: Ještě zbývají tři pokusy, může se toho stát hodně. A věděl jsem, že tam není Thorkildsen. Kdybych byl v tu chvíli druhý, už bych si věřil, bez Andrease jsem byl ještě trošku skeptický.
O čem jste si povídali?
Ptal jsem se ho, co bylo špatně. Prý neměl energii, ten moment, kdy mu to tam střelí. On mě pak politoval.
Vynadal jste mu za to, že právě on vás odsunul z pódia?
Ne, prostě se stalo. Ale jemu to taky nevyšlo, určitě čekal víc.
Měl jste večer před závodem nervy?
Mívám stavy, že ležím v posteli a mám tep 120, což není vůbec nic příjemného. Myšlenky pracují a s nimi i tělo. Snažil jsem se to brát lehce, mít odstup. Dopoledne jsem si říkal, ať už je to za mnou, ať už je po sezoně.
Takže jste moc nespal?
Čekal jsem to horší. Vzal jsem si půlku prášku na spaní, vysoký tep už se neopakoval.
Plánujete oslavu?
Z domu jsem přivezl meruňku, která se letos obzvlášť vydařila. A předtím, než jsem odjel na závod, jsem ji dal chladit do mrazáku. Pozvu všechny.
