Následky byly drsné: četné zlomeniny a pohmožděniny v oblasti hlavy, tříštivá zlomenina lopatky, zlomenina klíční kosti... "Určitě je dobře, že si to nepamatuji. Kdyby ano, asi bych někoho nesnášela. A už bych na lyže nevlezla," má jasno závodnice, která v prosinci oslavila 25. narozeniny.
Takto naopak mohla znovu začít s přípravou. "Překvapilo mě, že na tom nejsem až tak špatně," prozradila po středečním tréninku. "Horší je to akorát z kopce, kdy občas padám dozadu. Ale na rovině rovnováhu udržím," pochvaluje si Zvařičová.
Tu aktuálně nejvíce trápí zraněné rameno. "To bylo nejhorší a do teď to úplně nepřešlo," popisuje. "Zásobníky tak musím přebíjet vsedě nebo vkleče."
Přesto ráda přijala možnost zúčastnit se mistrovství Evropy, které v těchto dnech hostí Nové Město na Moravě. "Je to tady super. Jsem s holkami normálně akreditovaná, mám číslo, takže jezdím na tréninky," pochvaluje si.
Dokonce jí nabídli, aby se zapojila do úterního závodu štafet, kde Češky budou obhajovat stříbro z loňského evropského šampionátu v bulharském Bansku. Zde právě Zvařičová byla finišmankou.
"Už to na mě zkoušeli, jestli nechci jet. Ale já bych jim stoprocentně nepomohla. Jedu volně a i tak mám vysoké tepy," popisuje. "Ale doufám, že příští sezonu se budu moct vrátit. Chtěla bych začínat na evropských závodech a uvidíme, jak to všechno půjde."
Že se jde i po vážné nehodě vrátit na světovou úroveň, může Zvařičové ukázat příklad Jaroslava Soukupa. Ten si v srpnu 2012 při pádu z kola přivodil otevřenou zlomeninu předloktí, přesto o půl roku později pomohl české smíšené štafetě k bronzu na mistrovství světa právě v Novém Městě na Moravě.
"Jasně že jsem se o tom s Jardou bavila. Ale spíš se soustředím na holky, které jsou ve špičce," říká Zvařičová. "Když vidím, co mě všechno ještě čeká, je to výzva."
Letošní olympijské hry v Soči, na kterých mohla juniorská mistryně světa z Canmore 2009 startovat, jí však nic nenahradí. "Byla jsem z toho docela vyřízená. Před čtrnácti dny jsem i brečela, protože se v televizi začalo mluvit o tom, že je olympiáda, ukazovalo se oblečení, řešilo se, kdo jede, kdo ne," popisuje. "Přišlo mi to docela líto. Ale musím to vzít, jak to je. Každý mi říká: buď ráda, že jsi to přežila. A já si říkám, že na tom asi něco bude. Tím, že si to člověk nepamatuje, si to tolik nepřipouští."
Přesto se neubrání myšlenkám, co by bylo, kdyby... "Když vidím závodnice, které jsem porážela a teď se zvedly a jezdí super, říkám si, kde bych asi byla já," přemítá.
Na olympiádu však kvůli tomu nezanevře. "To vůbec, budu se určitě koukat. Už se těším, jak budu fandit," líčí. "Dokonce jsem si koupila novou televizi, s úhlopříčkou 117 cm, tak se těším, až si to promítnu na velké obrazovce," dodává v úsměvem.
