Ráda měníte sportovní oblečení za společenské?
Abych řekla pravdu, tak ani moc ne. Sportovní je příjemnější, ale vybírání šatů na vyhlášení mi naštěstí tolik času nevzalo. Bylo to docela rychlé.
Udržujete si i během jara energii z povedené sezony? Přeci jenom zimní zápolení skončilo před dvěma měsíci.
Dostávala jsem se během celého roku nahoru krůček po krůčku a vyvrcholilo to na olympiádě. Pak jsem se dokázala zkoncentrovat i do zbytku sezony. Určitě mohu být spokojená, protože po té předchozí, která nebyla vůbec povedená, se už nyní těším na další.
Nedočkavě tedy vyhlížíte tradiční letní martyrium?
Ano, už prý máme trénovat. Těším se. Neměla jsem lehčí volno, spíše jsem odpočívala psychicky.
Jak?
Nejdříve to byly skialpy, poté jsme přešli na skály v rakouských Alpách.
Biatlonové vybavení nahradily mačky a cepíny?
Přesně tak. Konečně jsme se na to po třech letech dostali. Vylézt až na vrchol skály byl pro mě obrovský zážitek. Navíc nebylo to tolik fyzicky náročné.
Máte strach z výšek?
Na skalách mi nevadí. Tady ale člověk jde kus po kamenech, pak po sněhu a vše bez jištění, to mi vadilo, příjemně jsem se necítila. Pořád jsem měla v hlavě, že když člověk uklouzne, tak poletí dolů. To bylo nepříjemné.
Biatlonista roku Krčmářrozhovor |
Kde aktuálně máte schovanou bronzovou olympijskou medaili ze sprintu?
Vozím ji stále sebou. Byli jsme ještě před vyhlášením navštívit děti, které jsou na léčení kostní dřeně.
Vrací se vám vzpomínky na prozatím jedinou individuální olympijskou medaili?
Na závod ani tolik ne. Spíše na vyhlášení a přijetí v českém domě, to bylo hrozně hezké.
Český svaz biatlonu stále neoznámil reprezentační trenérské složení pro další roky. Jaké to je chystat se na zimu bez této nevědomosti?
Hodně zvláštní pocit. Věřím ale, že to vymyslí dobře a budeme z toho následně těžit.
