Později získal další titulmistra Česka. Čtenářům MF DNES a iDNES.cz se výsledky zalíbily. Zvolili si Tomáše Vernera sportovcem měsíce v kraji za prosinec.
"Slyšel jsem, že jsem vyhrál," řekl vítěz ankety Tomáš Verner.
Naposledy jste v Sendaji zajistil pro Českou republiku druhým místem nejlepší výsledek v historii Grand Prix. Kolikrát jste vůbec v Japonsku závodil?
Byl jsem tam všehovšudy třikrát a třikrát se mi tam dařilo. Poprvé to bylo v roce 2002, kdy jsem jako čtrnáctiletý začínal na mistrovství světa. Dalším závodem bylo loňské mistrovství světa v Tokiu. Čtvrté místo, to byl závod podle mých představ. A třetí byl v Sendaji.
Povedl se, druhé místo je opravdu úspěchem.
Začal jsem tam vítězstvím v krátkém programu. Pokračoval jsem, myslím si, hodně solidní volnou jízdou. I když v ní ještě nebylo všechno, co se do ní dá dát, lidově řečeno, nacpat.
Co například?
Z taktických důvodů jsme tam nedávali všechny elementy. Doplníme je ke konci sezony, přesněji, přál bych si, aby tam byly. Druhé místo za vicemistrem světa je dobrý počin a dobré stupňování výkonnosti.
Grand Prix je výběrovou soutěží, do které se každý nedostane. Můžete ji přiblížit?
Grand Prix je prestižní záležitostí a účast v ní je limitovaná. V každém závodě může být v každé kategorii jen dvanáct závodníků. Může se stát, že jich bude o jednoho méně, ale nemůže se stát, že by jich bylo o jednoho více. Na Grand Prix se zvou závodníci podle výsledků posledního mistrovství světa a podle světových statistik. Na každém závodě je 12 špičkových krasobruslařů a z toho polovina opravdu z absolutní špičky.
V Japonsku vám lidé opravdu fandí. Sám jste říkal, že více než doma. V čem je rozdíl?
Je to můj pohled a možná se mýlím. Ale myslím si, že krasobruslení v Japonsku je více sledovaný sport než u nás. Je to i více medializovaný sport. Japonsko se také hodně stará o kulturu. A náš sport je hodně spojený s kulturou. Je v něm muzika, pohyb, součástí je, dá se říct, tanec. Všechno je skloubené se sportem. Takže tenhle sport je pro Japonce zvláštním způsobem hodně přitažlivej. Ještě jsem tam nebyl na závodech, kde by nebylo vyprodáno. Ještě jsem tam nebyl na tréninku, na který by nepřišlo alespoň dva tisíce lidí, kteří se přijdou podívat.
To musí být hodně příjemné, když doma se něco takového nestává.
Je to opravdu neskutečný pocit. Může se jinde stát, že je zaplněná hala a lidé fandí závodníkům ze své země nebo těm, které mají rádi. Japonci fandí samozřejmě extra těm, které mají rádi. Ale jinak fandí všem a těší se z úspěchů i radosti toho bruslaře na ledě.
Můžete uvést příklad?
Řekl bych, že jsou otevření pro všechno. Třeba jsem ve volné jízdě v Sendaji jel jako poslední. (Poznámka: Podle nových pravidel Grand Prix už se pořadí ve volné jízdě nelosuje, ale jede se podle výsledků krátkého programu od nejhoršího k nejlepšímu). Jel jsem po Takahašim, který zajel výbornou jízdu. Japonci samozřejmě věděli, že můžu Takahašiho porazit nebo ohrozit. Přesto mi fandili a hnali mě potleskem pořád dopředu. Nakonec mě odměnili obrovským aplausem. S takovým jsem se ještě nikde na žádném závodě nesetkal.
Poznají vás Japonci na ulici?
Poznají. Myslím si, že na to má v první řadě vliv, že jsem Evropan. Že vidí někoho jinýho. Nahlédl jsem do japonských novin, když jsem byl v Sendaji, a párkrát jsem se tam objevil. Byl jsem i na plakátech. Myslím si, že mě poznají. Ale nechci si moc fandit, že bych byl jako super extra celebrita. Každopádně je příjemný, když jdete na ulici a vidíte, že vás lidi poznávají.
Oslovují vás?
Japonci jsou slušně vychovaní a respektují prostor druhého. Proto vás na ulici moc neobtěžují. Že by chtěli za každou cenu podpis nebo si na vás sáhnout. Respektují váš klid a váš prostor.
Poznáte, že si vás všimli. Jak to tedy vypadá. Říkají, hele to je on, a šťouchají se navzájem?
Ne že bych japonštině rozuměl. Ale tak nějak to člověk vycítí, pozná to z komunikace. Nějaké autogramy jsem na ulici také rozdal. Ale je to příjemná věc, když víte, že vás poznávají obyčejní lidé a jsou rádi, že vás vidí. Přispělo k tomu, že se všude vědělo, že je tam Grand Prix a že se tam budou bruslaři pohybovat. Věděli dokonce, v jakém hotelu jsme spali, a tušili, v jakých částech města se budeme pohybovat. Ale to si netroufám tvrdit. Fakt je, že nám to bylo milý.
Dělali vám pořadatelé pomyšlení?
Start na Grand Prix se losuje a nemůžou si závodníky vybírat. Ale o bruslaře se starají opravdu na nejvyšší úrovni.
Dejme tomu, že vás chtějí vidět na dalších závodech a pozvou vás, když už vás mají po ruce...
S tím jsem se ještě nesetkal. Je pravda, že pořadatelé z řad dobrovolníků nás na závody zvou. To se mi stalo i ve Francii, nejen v Japonsku. Říkali, přijeďte příště zas, rádi vás tady uvidíme.
Kolik bylo v Sendaji diváků?
Netroufnu si to odhadnout, ale tak pět tisíc. Ta hala nebyla tak veliká, ale byla plná.
Ochutnal jste v Japonsku suši? Někdo ho nesnáší, jiný zbožňuje...
Suši mám rád, ale nemůžu říct, že bych ho zbožňoval a třeba vyměnil za svíčkovou. To ani náhodou, i když ho mám rád. Tentokrát jsme ho moc neměli. Ale loni v Tokiu při mistrovství světa jsem si ho užil až až. Mám rád ryby a ryby jsou pro mě dobrý, takže si myslím, že suši je opravdu dobrá volba.
Co ještě máte rád z tradiční japonské kuchyně?
Japonci mají výborná jablka. Nevím proč, ale opravdu jsou výborná. Už když jsem byl mladší a byl jsem v Naganu, divil jsem se, že mají tak dobrá jablka.
To znamená, že je třeba v kuchyni tepelně upravují?
Ne. Myslím úplně čerstvá, syrová jablka. Je pravda, že nám je nakrájeli, aby to bylo v lepší formě.
Pojďme k vašemu sportu. Už víte, kdo má letos ze světové špičky našlápnuto nahoru a kdo je dole?
Ještě jsem si přehled nevytvořil. Díval jsem se hlavně na to, kam budu šlapat sám. Vývoj posledních závodů se mi líbil. Kdyby to šlo takhle dál, bylo by to dobře. Posledním velkým závodem bylo to Japonsko, kde jsem si našel a vytvořil svůj klid a svůj prostor.
Ale o soupeřích něco víte?
V Sendaji jsme jeli s Takahašim společně. Ne že bych chtěl podcenit zbytek závodního pole, ale byli jsme o kousek dál. Letos jsem se nepotkal s Francouzem Jaubertem ani Švýcarem Lambielem. Takže ani nevím, jak se jim na závodech daří. Mistrovství Ruska vyhrál Sergej Voronov, se kterým jsem se potkal ve Francii, a tam jsem nepředvedl nejlepší výkon.
V Paříži se vám v úvodu sezony nevedlo, to je pravda.
On byl lepší. Ale pořád si myslím, že pokud budu v takové pohodě a pojedu v takovém klidu jako v Japonsku, tak ani Rusko by nemělo bejt nějakou hrozbou. Ale to nechci zakřiknout. V žádném případě. Jsou tam i další dobří krasobruslaři, co budou chtít uspět. Loni byl třetí Belgičan Kevin Perren a na mistrovství Evropy určitě přijedou třeba další dobří Francouzi. S těmi se musí počítat. Perren určitě zaznamenal další vzestup.
Takže už mistrovství Evropy bude pořádnou bitvou.
Ukáže se, jak jsme na tom. Myslím si, že mistrovství Evropy může stejně jako loni hodně napovědět o tom, jak dopadne mistrovství světa.
Do mistrovství Evropy a světa už se nikde vzájemně ze špičky neutkáte?
Kdepak. Teď se soustředíme na ty dva vrcholy. Bereme to všichni svědomitě. Jestli někdo říká, že ne, tak určitě lže. Na ty dva závody se každý připravuje, jak nejlépe umí.
Jaký svůj výsledek byste na mistrovství Evropy a světa bral?
O výsledcích se dopředu nerad bavím a asi nejsem sám. Ale uvědomuji si, že jsem byl čtvrtý na mistrovství světa a také druhý na mistrovství Evropy. Tam bych se rád popral o medaili i letos. A na mistrovství světa bych už nechtěl chybět v závěrečné skupině mezi šesti, kde se rozhoduje, kdo si medaili odnese. Bejt tam je pro výsledek to nejdůležitější. Pak rozhodují detaily.
 Tomáš Verner při vítězném krátkém programu v Sendaji. |
