Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Někde nahoře jsem to měl napsáno, říkal překvapivý šampion Stromský

ZA KORUNOVACÍ. Nikas s žokejem Markem Stromským míří za prvenstvím ve Velké Pardubické. | foto:  Michal Růžička, MAFRA

11 2015
Sám si nevzpomíná, kdo tu věštbu tehdy vyřkl. Vybavuje si ale, že ji slyšel před sedmi lety – a dokonce i její znění. Podle ní měl přijít čas, kdy zažije hroznou sezonu – ale pak vše spraví triumfem na Velké pardubické. Ten čas přišel pro Marka Stromského letos.

V 41 letech se na třináctý pokus dočkal triumfu s hnědákem Nikasem. „Přitom právě tato sezona se vyvíjela moc moc špatně,“ řekl.

A nakonec se věštba naplnila.
Ano. Je to nádherné. Je to pro mě satisfakce po roce 2010, kdy nás diskvalifikovali s Amant Grisem. Jsem strašně rád, že se to povedlo na Nikasovi. Celá sezona se nevyvíjela dobře, Nikas měl taky smůlu, takže jsem strašně rád, že nám to vyšlo.

Fotogalerie

Nebyl to navíc jediný signál. Úspěch vám věštil i farář Alfréd Volný z vašich rodných Štěpánkovic...
Řekl mi, že mi to vyjde, i když jsem letos vyhrál jen dva dostihy. Jsem zbožný člověk, někde nahoře jsem to měl napsáno.

Co byl pro vás nejtěžší okamžik dostihu?
Pro mě to byl docela dobrý dostih, snažil jsem se neudělat žádnou chybu. Byla tam úskalí, pletli se tam volní koně. Ale s tím člověk nic nenadělá. A pomohlo mi, že Nikas suprově skákal.

Na Velké už jste zažil mnohé – v roce 2008 jste smolně přišel o výhru, o dva roky později byl druhý. Věřil jste pořád, že můžete zvítězit?
Smolné roky vám nepřidají. Ale ano. Věřil jsem Nikasovi. Neupadl, neudělal chybu.

Jak těžké bylo srovnat se s diskvalifikací v roce 2008?
Tehdy se mi zhroutil svět. Jizvička zůstane na srdíčku pořád. Mrzí mě, že tam Amant Gris nebude nikdy napsaný, protože si to zasloužil. Ale jestli to povolání chceme dělat, tak to musíme hodit za hlavu a pokračovat dál.

Věděli jsme, že to v koni je, řekl trenér

„Člověk musí věřit,“ říká trenér vítězného koně Stanislav Popelka - a víra se mu nakonec vyplatila. „Věděli jsme, že to v koni je, to nám ukázal, když doběhl předloni na druhém místě. O to víc nás mrzel loňský ročník, kde jsme zůstali na Taxisu. Je potřeba i štěstí, to je stejné v každém sportu; bez něj to nevyjde.“

Chodíte na Amant Grisovi dál jezdit?
Teď už ne. Ale navštěvujeme ho s dětmi, opečovávají ho, dávají mu cukry. Jezdit už nechodím, měl špatnou nohu.

Jaké to je, zvítězit po všech peripetiích?
Nádherné. Je super, že jsme zvládli i rekord dostihu. Honza Faltejsek to dobře rozjel. Byla to krásná Velká. A teď je z toho nejkrásnější zážitek, co jsem zatím měl. Krásný bonbonek na dortu, jsem za to strašně rád.

Sám už jste přitom zvažoval, že s kariérou skončíte, že?
Chtěl jsem skončit už loni, ale ještě jsem se do toho dal. Gradovalo to k tomu, že už snad Velkou nepojedu. Ale pak jsem si řekl, že ji ještě pojedu a pak si to rozmyslím.

A jak jste se rozmyslel?
To je ještě brzo. Zatím mi ani nedochází, že jsem tu vyhrál.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze