"Chybělo mi opravdu jen malinko, ale i tak jsem spokojen. Spíše jsem překvapen, jak jsem zaskákal," prohlásil šestadvacetiletý výškař pražské Dukly, který při sobotní extralize startoval se symbolickým číslem 234.
Co vám scházelo k tomu, abyste překonal 234 centimetrů?
Spíše přebývalo. Deset stupňů od normálu (úsměv). Bylo hrozné vedro, dneska jsem byl fakt na zdechnutí. Soutěž trvala strašně dlouho. Než jsem začal skákat, hodinu jsem se pražil na sluníčku. V konci jsem už neměl tolik sil a výbušnosti, byl jsem takový leklý. Ale i tak jsem předvedl docela dobré skákání. Nečekal jsem to, protože jsem teď deset dnů tvrdě trénoval.
Všechny tři pokusy byly velmi nadějné. Takže rozhodly opravdu jen maličkosti...
Chybělo i trošku štěstíčka. Dneska jsem měl na to, abych 234 skočil. Dalo se na to koukat. Ale v konci jsem rychlost nahrazoval silou, což není dobře.
Únavu po tréninku jste tedy necítil?
Jeden tréninkový den jsem vypustil. Snažil jsem se odpočinout. Přijel jsem do Pardubic o den dříve a vyplatilo se mi to. Jsem docela spokojen.
Je to signál, že forma pro mistrovství Evropy v Göteborgu přichází?
Dnešním výkonem jsem byl překvapen. Asi mám dobře natrénováno. Ale je to ještě syrové, není to správná forma. Musím se vyskákat, aby výkonnost byla stabilní. Myslím si však, že jsme na dobré cestě.
Nyní se v evropských tabulkách dělíte o druhé místo výkonem 233 centimetrů. S jakými ambicemi se za měsíc do Švédska vydáte?
To je hrozně ošemetné. Prvotním úkolem je postup do finále a pak se uvidí. V mých letech můžu být spokojen jen s medailí. Nechci ale nikomu nic slibovat. A pokud, tak jen sám sobě.