Tou ženou byla Anna Kalmanovičová, vdova po zastřeleném exšpionovi, milionáři, sběrateli umění a basketbalovém mecenáši. (Mimochodem, jeho vražda je dosud stejně neobjasněná a záhadná jako loni v listopadu.)
Nejenže se Kalmanovičové podařilo zdánlivě nemožné - tedy udržet multimilionový kádr pohromadě - ona diamant jménem Spartak dál brousila.
Po zkrachovalém konkurentu CSKA Moskva klub už na začátku sezony převzal kontrakty Janel McCarvillové a Ilony Korstinové, v polovině sezony k nim přibyla i Jekatěrina Lisinová.
Tradičně v rozehrané soutěži se na soupisce znovu objevila americká rozehrávačka Sue Birdová (a nahradila další bývalou hráčku CSKA Edwige Lawsonovou).
Jen jedinou, zato hodně těžkou, ztrátu klub utržil: to když australská star Lauren Jacksonová letos odolala milionům a rozhodla se odehrát sezonu v domovské Canbeře.
Pod vedením nové hlavní trenérky Pokey Chatmanové přesto klub dokráčel k euroligové bilanci 15 výher a nula porážek.
"Cítíme se ještě zodpovědněji. Každá naše akce je věnována Šabtajově památce. Zbytek kariéry odehraju na jeho počest," dušuje se Diana Taurasiová, největší hvězda týmu a pravděpodobně i nejlepší basketbalistka světa.
Bylo by to pro Annu Kalmanovičovou velké vítězství. Velké, ale rozhodně ne první. Protože dáma v pozadí moskevského Spartaku je zvyklá vést a je zvyklá vítězit. Zvykla si už v době, kdy se jmenovala Anna Archipovová a po dlouhá léta dirigovala sbornou.
A často to bylo k újmě českých basketbalistek. Třeba jako na evropském šampionátu 2003, kdy se oba výběry dostaly až do finále. A když už to vypadalo, že se Češky přes soupeře převalí, Archipovová trojkou z velké vzdálenosti srovnávala na 56:56. Byly to její jediné tři body v utkání, ale nasměrovaly Rusko za zlatem.
O rok později na olympijských hrách v Aténách pak ruský "nároďák" dovedla přes čtvrtfinále proti výběru Jana Bobrovského a poté bronzem završila kariéru hráčky.
Tím ale české problémy s Archipovovou Kalmanovičovou neskončily. Loni se totiž vrátila na mezinárodní scénu. Manžel Šabtaj ji z funkce manažera sborné nominoval na trenérský post u výběru do 16 let. A i tady "musela" vést cesta Rusek přes český tým. Skončilo to... No, jako vždycky.
Diana Taurasiová (uprostřed) a Sylvia Fowlesová ze Spartaku Moskva, vlevo jejich trenérka Pokey Chatmanová
V srpnové Neapoli nakonec obsadily svěřenkyně Archipovové nepopulární čtvrtou příčku. Tahle bramborová bolest ale nebyla ničím ve srovnání s tím, co mělo přijít o tři měsíce později...
Na Archipovové Kalmanovičové teď leží tíha gigantu, i když ona sama tvrdí opak. "Klub, jak ho Šabtaj vytvořil, dál pracuje jako dobře seřízený stroj," prohlásila v závěru loňského roku.
"Peníze, které dostává Spartak, jsou věnovány primárně na náš projekt jako takový. Gubernátor Boris Gromov se rozhodl udržet tým v současné podobě, přinejmenším do konce sezony," naznačila Kalmanovičová, odkud se zázrak jménem Spartak vlastně bere.
Protože teprve před pár lety postupoval do nejvyšší ruské soutěže. Navíc si své jméno jaksi vypůjčil. Právě z tohoto důvodu nese gigant oficiální název Spartak Moskevská oblast Vidnoje. A v ruské Superlize rok co rok svádí nerovné souboje s "pravým" Spartakem Moskva.
Pokud se chceme pídit po rozpočtu, musíme otevřít magazín Sports Illustrated z roku 2008. Podle něj vytáhl každým rokem šest až sedm milionů dolarů z kapsy samotný Kalmanovič. Podobnou sumou přispěl i hlavní sponzor klubu - Moskevská oblast.
"Spartak není jen ten velký tým, který vyhrává v Eurolize, ale taky všechny druhy tréninkových center. Máme víc než 50 dívek a chlapců ve věku od osmi do 14 let. Obklopeni jsou více než dvaceti trenéry," chlubí se Kalmanovičová.
A tahle basketbalová pohádka ještě pár let zůstane realitou. Alespoň pokud máme věřit slovům Ilony Korstinové, někdejší spoluhráčky Archipovové a zároveň její současné zaměstnankyně: "Pro Annu je velice obtížné čelit všemu, co se přihodilo a nést takové těžké břímě. Ale já si myslím, že ona je ta pravá. O basketbalu ví vše - jako hráčka, trenérka i manažerka. Vede si hodně dobře.".