Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Porazit tátu, sní Váňa junior. Takovou šanci ještě neměl, odhaduje otec

VÁŇA A VÁŇA. Syn Josef se znovu utká se svým tátou Josefem ve slavném dostihu Velká Pardubická. | foto: Profimedia.cz

8 2014
Chtěl sice jako kluk čutat do míče, ale protože druzí dva synové Josefa Váni ze stájí prchli a on, benjamínek, nedokázal otci říct NE, musel místo fotbalu sedat na poníky a rajtovat. V neděli sedne Josef Váňa mladší do sedla hnědáka Sorose, valacha s francouzským otcem a polskou matkou, a ve 124. ročníku Velké pardubické se postaví jedenadvaceti soupeřům. A hlavně - svému tátovi!

„Porazit tátu? Bylo by to hezké,“ říká junior k rodinnému hecování.

„Jsem sám zvědav, jak se s tím popere,“ těší se otec na další reprízu bezmála sedmikilometrového souboje.

Oba však vědí, že slavný dostih s 31 překážkami není jen o formě nebo o souhře koně s žokejem. „Pardubická je o štěstí,“ připomíná 23letý nástupce. „Když vám spadne volný kůň pod nohy, tak s tím nenaděláte nic. Ať máte zkušenosti jakékoliv.“

Snad nejvíc jich má právě Váňa senior, osminásobný král závodu. Tolikrát už se zařekl, že další rok už na start nepřijede, letos se však v 62 letech chystá na svůj osmadvacátý. Loňský pád na poslední překážce by nebyl pravým loučením šampiona.

„Je prostě dobrý, má to v sobě, narodil se pro dostihy,“ tvrdí Váňa mladší.

Ten už není tím vyjukaným nováčkem, co v roce 2007 startoval v perníkovém městě poprvé. Od té doby si zapsal sedm účastí, dvě pátá místa a na letošek plánuje: „Pokusím se uplatnit to, co jsem se za těch pár let naučil.“ Ale nenastal už čas zvítězit? slýchá teď čím dál častěji kolem sebe.

Vždyť na něj pomalu přechází tíha odpovědnosti, on má brzy po slavném tátovi přebrat otěže. Vždyť v Pardubicích platí: Váňa = vítězství.

“To je mi úplně ukradené, já si jedu svůj závod,“ mávne však mladík rukou. „Jestli jsem nebo nejsem Váňa, to je jedno, důležité je, že mám dobrého koně, se kterým si věříme. Vyhrát chce každý, ale jestli to bude letos, za rok, nebo to nebude nikdy, nevím.“

Se Sorosem se však rýsuje velká naděje. Byť bude na Pardubické nováčkem, který nemá zkušenosti jak s těžkými skoky, tak s častými a fyzicky náročnými přechody z oranice na trávu, jeho žokej chválí: „Mladý, perspektivní kůň, který už toho hodně dokázal.“ A i otec-trenér kývne: „Takovou šanci Pepík ještě neměl.“

Na konci září dostal junior injekci sebevědomí, v italském Meranu obhájil triumf a získal prémii bezmála tři miliony ve slavném závodě Gran Premio. „Je to nová krev do žil,“ tvrdí a srovnává Itálii s Čechami: „Podobný dostih, kvalitou, atmosférou. Lidi řvou, blázní. Je to prostě Velká pardubická v Itálii. Takže už jsem vlastně dvakrát Velkou vyhrál.“

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze