Vítězství má v krvi odmalička. V šesti letech dostal své první kolo od dědečka, v devíti začal závodit v nejmladší kategorii. První závod si odbyl v Jumilii, kde skončil druhý. O týden později v Yecle slavil své první vítězství.
Mezi jedenáctým a třináctým rokem získal přes padesát vítězství! „Opravdu, neprohrál jsem jediný závod. Když mě někteří kluci viděli na startu, byli znechucení. Ale co jsem měl dělat?“ ptal se s úsměvem závodník Movistaru.
Tady se zrodila jeho přezdívka El Imbatido. Tady se objevil Neporazitelný.
Do letošní sezony vstupoval jako obhájce celkového vítězství v kalendáři World Tour. Začínal na Mallorce, kde objel tři jednorázové závody. V jednom byl druhý, ten poslední vyhrál. To se psal 31. leden. „Je fajn vyhrát hned takhle ze startu sezony, aspoň je vidět, že práce v zimě se vyplatila,“ komentoval své první vítězství v roce rodák z Murcie.
Na to další čekal „až“ do března, kdy ovládl hned tři etapy závodu Kolem Katalánska. Celkově byl druhý. Pak přišel na řadu ardénský týden, tedy klasiky – Amstel Gold Race, Valónský šíp a Lutych-Bastogne-Lutych. Na Amstelu nestačil pouze na mistra světa Kwiatkowského, dvě zbývající klasiky už vyhrál.
Připsal si podruhé ardénský double, oba závody vyhrál potřetí v kariéře, přičemž na Valónském šípu se příští rok může stát prvním cyklistou historie, který ho vyhraje čtyřikrát.
Fanoušek Španěla Valverdeho míří do hor podpořit svého favorita na Tour de France.
„Je to neuvěřitelné, na Valónském šípu můžu příští rok přepsat historii a vyhrát třikrát takový Monument, jakým je Lutych? Jsem fakt hrozně šťastný. Teď už snad jenom chybí, abych byl na bedně na Tour,“ narážel tehdy na jeden ze svých životních snů.
Po Lutychu se dostal poprvé do čela světového žebříčku. Od té doby tam už nikoho nepustil.
A začal se připravovat na Tour de France.
Celý květen věnoval vysokohorské přípravě, byl to jediný měsíc, kdy si nepřipsal jediný závodní den! A věděl, že na Tour se o pozici jedničky bude dělit s mladým Quintanou. Šéfové týmu to proklamovali už před startem sezóny. „Ale ono to není jako Froome s Wigginsem, od toho jsme daleko. Nemám problém pracovat s Nairem, už jsme to dvakrát dokázali,“ potvrdil před startem.
To ještě stihl vyhrát podruhé v kariéře národní šampionát a Tour mohla začít. S Quintanou se hlavně ve druhé polovině závodu střídali v útocích. Jednou to byl mladší z dvojice Movistarů, pak zase ten starší.
Výsledek v cíli? Quintana druhý, Valverde třetí. Další životní sen splněn. „Za to pódium musím poděkovat Nairovi. Bez něj bych se na něj nejspíš nedostal,“ děkoval dojatě v Paříži.
Všichni cyklisté po tak náročné části sezóny si dali alespoň na pár týdnů šlofíka. Ne tak Valverde. Týden po konci Tour stál na startu klasiky v San Sebastianu. I tady byl na pódiu, dojel třetí a už se těšil na Vueltu...
„Po tak skvělé sezoně, co Alejandro má, by cokoliv navíc bylo bonus,“ snímal z něj tlak před startem manažer Movistaru Eusebio Unzue.
SOUSTŘEDĚNÝ. Alejandro Valverde před startem jedenácté etapy Tour de France.
A „Balaverde“, jak se mu taky přezdívá, se od druhé etapy držel v nejlepší desítce celkového pořadí.
Po šestnácté etapě, kdy klesl na deváté místo – nejhorší během celé Vuelty – hlásil do světa: „Jsem už fakt unavený. Snažím se bojovat ze všech sil, ale hrozně u toho trpím. Snad v časovce moc neztratím.“
Ne, Valverde neztratil. Po časovce se posunul na šesté místo, v cílovém Madridu pak byl sedmý a slavil triumf v bodovací soutěži. Na Vueltě už potřetí. Podruhé ji přitom získal až v poslední etapě, kdy zelený trikot díky sprintu v průběhu etapy sebral Joaquimu Rodríguezovi.
Sezonu zakončil pátým místem na světovém šampionátu v Richmondu, čtvrtým na posledním Monumentu sezóny v Lombardii a sedmým v Abú Zabí. Celkové pořadí World Tour vyhrál o 201 bodů!
„Je to týmová práce, kluci mě celý rok drží vepředu, vozí mi bidony, pomáhají mi, starají se, abych nikde nechyběl, dávají na mě pozor,“ děkoval na galavečeru v Abú Zabí, kde byly předávány ceny pro nejlepší cyklisty sezony. „Nevím, jestli jsem nejlepší cyklista na světě, ale je pravda, že se celý rok pohybuju vepředu balíku.“
„Alejandro je prostě nejkonsistentnější cyklista na světě. To vítězství si zaslouží,“ potvrdil i Nairo Quintana.
I manažer týmu Unzue si nemůže svého barda vynachválit. „Všechna slova chvály a uznání jsou málo. On je pro tým jistotou, přenáší na závodníky klid a sejímá z nich tlak. Vždycky ho bere na sebe a Nairo má pak klidnou hlavu.“
Valverde po sezóně přebral i zlatou medaili za zásluhy od španělského ministra školství. „Je to pro mě největší ocenění mimo cyklistiku,“ říkal.
Summa summarum – Španěl odjel 91 závodních dnů, z toho byl 47krát v elitní desítce, 23krát na pódiu!
A příští rok? Na programu jsou olympijské hry a trať v Riu je právě pro závodníka Valverdeho typu. „Opravdu, vypadá to, že by mi mohla sedět. Bude to pro mě asi největší cíl sezony. Světový šampionát v Kataru je celou dobu po rovině, takže tam asi moc šancí mít nebudu.“
Vítěz Vuelty z roku 2009 určitě bude mít na programu i ardénské klasiky. Možná se představí na Giru, kde by mohl být jediným lídrem. Nebo pojede na Tour, pak olympiádu a k tomu třeba Vueltu?
Je to přece Valverde...
