Ve finále letošního turnaje překazila hráčka pardubického LTC plány na obhajobu a zároveň pátou výhru rekordmance domácího šampionátu Ivetě Gerlové z Jihlavy, kterou porazila 6:2, 6:4.
"Bylo to nervózní finále, kdyby Iveta uhrála druhý set, bylo by to ještě hodně složité," říkala po zápase, kdy vznikal tento rozhovor, Skočdopolová-Zálabská.
Dosud jste měla na Rieter Cupu bilanci ve finále 1:1, letošním titulem jste ji posunula do plusu. Navíc proti Ivetě Gerlové, která finálovou účast dokázala k titulu dotáhnout skoro vždycky. To vás určitě zahřálo.
Jsem ráda, že jsem vyhrála. Doufala jsem, že by to mohlo vyjít, a povedlo se. Věděla jsem, že to bude hodně těžký zápas. Ivču znám a musím říct, že její tenis mi docela sedí, nemyslím si, že by mě mohla něčím zásadně překvapit. Je pravda, že se Iveta v zápase nechytla, i když jsem každou chvílí čekala, že to přijde, a připravovala se na to. Věděla jsem, že kdyby se dostala do rytmu, bude to ještě boj. Naštěstí pro mě se tak nestalo.
Na rozdíl od vás to měla Iveta Gerlová v dosavadním průběhu turnaje výrazně jednodušší, naopak vy jste třeba v semifinále udolala Pernillu Mendesovou až po třech setech. Mohla být větší rozehranost vaší výhodou?
To ani ne. Domnívám se, že Iveta by s Pernillou set neztratila. S tou je to hra na hru, což mně vůbec nevyhovuje. Nemohla jsem se do toho dostat, přestože Iveta je rozhodně silnější soupeřka. Ve finále jsem spíš jsem byla nervóznější právě proto, že mi to v Ústí až tak nešlo. Nepodávala jsem právě nejlepší výkony.
Kolik vás finále stálo sil i s ohledem na předchozí průběh mistrovství a účast v deblu?
Byla jsem ráda, že už jsem ve čtvrtek nemusela hrát čtyřhru. Kdybych se po tom utkání s Mendesovou měla ještě soustředit na čtyřhru, kdo ví, jak by to vypadalo. Debl moc neumím, plácala bych se tam zbytečně další hodinu a půl. Tohle mi pomohlo.
Říkala jste, že vám hra Gerlové vyhovuje. Bylo součástí vaší taktiky hrát kraťasy, které vám proti ní často vycházely?
Já si nikdy taktiku nějak dopodrobna nestanovuji. Vím ale, že se pohybuje vzadu za čárou a kraťasy docela umím, stálo za to to vyzkoušet.
Co se vám stalo s palcem ve finále? Neměla jste obavy, zda to bude vůbec možné dohrát?
To jsem neměla. Jak jsem se bála o nohu, chtěla jsem se odrazit rukou od země, abych se nesmekla, a narazila si ho. V ten moment to byl spíš šok, bolelo to jen chvilku.
S některými výroky rozhodčího jste nebyla právě ztotožněná...
V tenise jsem cholerik a nikdy nebudu úplný kliďas. To víte, že mě to trochu naštvalo. Za prvé jsem byla přesvědčená, že balon šel vedle, pak mě mrzelo, že se míč nehrál znovu. V těch balonech se ale zápas nelámal, vadilo mi to v ten okamžik asi víc, než by mělo.
Co tedy máte v nejbližší době v plánu?
Zkusím nějaké pětadvacítky (turnaje s dotací 25 tisíc dolarů), obhájit ranking.
