„Jenže někdy se před startem stane, že víme, že někdo na daný sníh vhodnou strukturu na lyžích prostě nemá už z továrny,“ vysvětluje servisman českého týmu Jan Pešina.
S reprezentací jezdí po světě už devět sezon, nevynechal snad žádný ze závodů Světového poháru.
Struktura lyží je dnes tím, co na nejproblematičtějším mokrém sněhu rozhoduje nejvíc závodů. Kromě toho, jakou strukturu vyrobí na lyži v továrně, záleží i na tom, jak si s ní poradí sami servismani.
„V mnoha případech je tenhle parametr rozhodující,“ soudí reprezentantka Kateřina Neumannová.
Právě nejlepší česká běžkyně si o posledním víkendu ve Falunu posteskla, že špatný servis ovlivnil její výkon už potřetí v sezoně. „Pokaždé byla příčina někde jinde, ale obecně by se to dalo shrnout jako nedostatečný servis,“ tvrdí. „Dá se říct, že máme jediného profesionálního servismana, Honzu Pešinu. Ostatní jsou trenéři, kteří mu pomáhají.“ To je pro tým, který má ve svém středu mimo jiné běžkyni z elitní světové trojky a Lukáše Bauera, závodníka z nejlepší mužské desítky, nedostačující.
Estonské sestry Šmigunovy využívají kromě trenérů pro servis až šest lidí, v italském týmu má každý servisman na starosti jednoho muže a jednu ženu, jeden navíc je však vyhrazen výhradně pro Stefanii Belmondovou.
K absolutní špičce z hlediska servisního zabezpečení patří Norové a v poslední době také Němci. „Ti teď mají s sebou asi devět servismanů,“ konstatuje s lehkým povzdechem Pešina.
Nedostatečný počet servismanů se projeví především při testování lyží. Češi ještě stihnou vytestovat lyže na stadionu. Ale obvykle chybí člověk, který by se na nich projel před startem po tratích a zjistil, jak se chovají třeba po pěti kilometrech.
Český servisní tým zaostává také v hledání nových variant. „V posledních letech musíme sázet vždy na jasnou tutovku, není čas experimentovat a na svět tak trošku ztrácíme,“ soudí Pešina.
„Asi nikdy nebudeme těmi, kdo něco vyvíjejí. Ale měli bychom se ke všemu, co už existuje, dostávat co nejrychleji,“ dodává Neumannová, jež vidí jedinou možnost v angažování některého ze zběhlých zahraničních servismanů. „Měl by to být někdo, koho firmy znají a kdo je jazykově vybaven tak, aby se s nimi domluvil.“ Podle Pešiny je především nezbytná investice svazu do vosků a dalšího vybavení. „Náš rozpočet se v tomto směru pohybuje kolem půl milionu korun. Jen na vosky bychom potřebovali aspoň třikrát víc.“ Neumannová přiznává, že v jistém směru závidí atletům. „Nazují tretry, a když na to mají, tak prostě jedou.“
|
Promazané závody Neumannové |
|
Správná volba vosků, to je věčný problém běžců na lyžích. „V klasické technice poznám špatné lyže v prvním stoupání. Při sprintu a hromadných startech zase v prvním sjezdu,“ říká olympijská medailistka Kateřina Neumannová. A jak vzpomíná na některé z posledních závodů? Falun, skiatlon na 5 km klasicky + 5 km volně, 21. místo a definitivní ztráta nadějí na celkové vítězství ve Světovém poháru: „Tady byla podstatná neznalost lyží, Standa Frühauf, který je má dokonale přečtené, zůstal ze zdravotních důvodů doma a Honza Pešina mi na klasické lyže dal málo vosku a možná i mazací zóna byla příliš krátká. Servisní tým jsme ale měli tak malý, že byl skoro zázrak, že kluci stihli do závodu odstartovat. Tam byly taky rezervy.“ |
