Česko v lednu na Euru vypadlo ve skupině a teď neprošlo na MS v baráži proti Rusku. "Proto už jsem se naučil oddělovat klubovou úroveň od té reprezentační," říká Jícha.
Pomáhá vám tenhle přístup trochu zmírnit smutek z toho, že se zase nepodíváte na světový šampionát?
Zakázal jsem si do toho proniknout tak jako v lednu po Euru, to bylo velké zklamání. Na klubové úrovni s Kielem posouváme světové trendy, reprezentace bohužel svou kvalitou nedosahuje parametrů jiných týmů, třeba Rusů. Jsme průměrní, to je sportovní realita.
Přitom se dvojzápas s Ruskem vyvíjel slibně, ne?
Z prvního utkání u nich jsme si přivezli velice dobrý výsledek (22:23), ale kvalitativně to bylo od obou týmů velice podprůměrné. Museli jsme doufat, že oni zůstanou na stejné úrovni a my se zlepšíme - místo toho u nás Rusové odehráli velice kvalitní utkání.
Opravdu hráli o tolik lépe?
Byli lepší ve všech směrech. V tom je náš sport brutální, že se v něm kvalita vždycky prosadí. Vždycky.
Může vyřazení od Ruska znamenat určitý zlom? V reprezentaci je hodně starších hráčů, jsou velmi vytížení v klubech…
Den po zápase jsme se v neděli s klukama bavili a shodli jsme se na jedné věci. Reprezentace nás neživí, ale jako parta kamarádů to nechceme vzdávat. Soustředit se jen na Kiel by pro mě bylo jednoduché, ale chci něco vrátit zemi, kde jsem se házenou naučil. Nikam utíkat nebudu.
Trenér Lipták nejspíš pokračovat nebude. Napadá vás, kdo by mohl přijít místo něj? Čech, cizinec?
Upřímně, sám nevím, kdo a jak by měl mužstvo vést. Já jsem otevřený i pro cizince, ale všichni špičkoví profesionální trenéři jsou placení úplně jinak, než co dokáže česká házená vygenerovat. To by byla strašná finanční zátěž.
Z generace českých osobností už je třeba Jan Filip hrajícím trenérem ve Švýcarsku. Co byste řekl na podobnou věc u národního týmu?
Téhle variantě jsem možná nejvíc nakloněný. Hráči si prošli špičkovými soutěžemi, mají know-how, aby dokázali napumpovat trendy do týmu i do ostatních trenérů v Česku. Vědí, jak hrát špičkovou moderní házenou. Dokázal bych si to představit. Třeba Honzu bych v takovém případě velice respektoval.
Zkuste říct, proč vlastně Česko na úspěch pořád jen čeká?
Jsme pilní a pracovití, máme často porady a dokola studujeme naši slabinu, kterou je postupný útok. Jenže jedna věc si to nakreslit u tabule a druhá všechno převést na hřiště, tuhle fázi nejsme schopní realizovat - někdo víc, někdo míň. Sami jsme na sebe přísní, zkoušíme na sebe řvát i se naopak pomalu u toho držet za ruce, když je potřeba. Pokud to řeknu tvrdě, vyšlo nám jen Euro 2010. Potřebujeme, abychom podávali nadstandard.
Šancí na příští velký turnaj je kvalifikace o Euro 2014. Co říkáte na soupeře Německo, Černou Horu a Izrael?
Žádná kvalifikace není lehká. Musíme podat stoprocentní výkon a brát to tak, že našim olympijským finále bude postup na šampionát. Toho je třeba si vážit.
Nepřemlouvají vás třeba v Kielu, abyste reprezentaci omezil?
Nikdo moc rád nevidí, když jezdím na srazy, riziko fyzického i psychického vyčerpání je velké. Trenér mi vždycky nabízí: Zůstaň v Kielu, nechám tě odpočinout… Ale můj pohled na nároďák znají. Vedení jsem slíbil, že když se dostanu na olympiádu, pak s reprezentací skončím. To letos nevyšlo, tak budu pokračovat a bojovat dál.
Nepovedený konec proti Rusku nemění nic na tom, že jste vyhrál Ligu mistrů, Německý pohár a bez ztráty bodu bundesligu. Byl to rok snů?
Určitě šlo o jednu z mých nejlepších sezon, možná byla tou vůbec nejlepší. Ani jsem nesnil o tom, že by se mi někdy mohlo podařit tolik věcí jako letos. Šlo to tak strašně rychle, že jsem úspěchy ještě nestačil strávit - nejspíš je dokážu pochopit až teď v klidu, na dovolené.
Jaká bude?
Hlavní je odpočívat a dát se mentálně do pořádku, sezona stála mnoho sil. První týden se budeme jako každý rok potkávat s házenkáři z Plzeňska, zahrajeme si fotbal, hokej, golf. Hlavně ale chci vrátit čas rodině - především dceři. Doma jsem moc nepobyl, tak aby tatínka někdy viděla.
Co vás vlastně po takové sezoně žene dopředu? Touha zase si zvednout nad hlavu trofeje?
Tyhle chvíle nehrají hlavní roli. Každý, kdo někdy zažil nějaký týmový úspěch, ví, jaká energie při tom vzniká. A chce to zažít znovu: když se něčeho dobře najím, druhý den mám znovu hlad a chuť.
Je vlastně něco, kvůli čemu byste z Kielu odešel?
Pro házenkáře je Kiel jednou z vrcholných štací, navíc je tam spokojená celá moje rodina. Nabídky mi chodí, ale pokaždé je s pokorou a s díky odmítám. Kiel pro mě není jen místo, kde si vydělávám peníze - za dobu, co zde hraju a žiju, už můžu říct, že mám černobílé srdce.
