Specialisty mu "dohodili" i Ivica Kostelič nebo šéf rakouského svazu Hans Pum. Prohlíželi ho odborníci, kteří kdysi zachraňovali Hermanna Maiera. Bankův bratr Tomáš rozeslal jeho CT snímky do nemocnic po celé Evropě.
"Jedni nám říkali, aby Ondra osm týdnů počkal, a druzí, že už je to dobrý," líčil. Teď Bank opět zkouší lyžovat. Noha pobolívá jen občas. Trénuje v přezkáčích, které speciálně upravili laserem, aby byl tlak na postižená místa co nejmenší. "Mám nejvyladěnější boty pod sluncem," říká s úsměvem.
Lanzinger žaluje Mezinárodní lyžařskou federaci FIS za nedostatečná bezpečnostní opatření. Údajně jste o žalobě uvažoval také.
To jsem si dělal srandu. Vážně jsem to nemyslel.
Protože byste neměl šanci na úspěch?
Nevím. Nejsem na žaloby ten správný typ. I když... Možná bych měl zažalovat Red Bull, sponzora Hahnenkammu, že mi dal křídla a já pak letěl příliš daleko.
Počkejte, vážně necítíte žádnou zášť vůči organizátorům? Vždyť ten pád vás obral o polovinu sezony.
Zášť to není. Kdybych nevěděl, do čeho jdu, tak tam nezávodím. Kitzbühel má prostě takovou strategii, že je postavený na extrému. Jsou to blázni, zbytečně ten závod hrotí a každý rok se při něm někdo zrakví. Ale loni to vyloženě přehnali, to je fakt. O týden dřív bylWengen nádherným sjezdem na skvěle upravené trati. Zato na Hahnenkammu ji záměrně rozsekali. Závodili tam jen dva tři lidi. Zbytek jen sjížděl.
Domníváte se tedy, že šlo o úmysl organizátorů, aby byla trať co nejnebezpečnější?
Tak nějak. Oni chtěli za každou cenu udržet image, že Hahnenkamm je brutální. Maier předtím řekl, že Bormio je těžší než Kitzbühel. Tak se to snažili zvrátit.
Minulou zimu však zdaleka nešlo jen o Kitzbühel. Kritika se snášela na organizátory také jinde. Zkuste si představit, že jste šéfem FIS. Jaká bezpečnostní opatření byste ve Světovém poháru zavedl?
O to já se moc nestarám. Já se starám o své lyžování.
Přesto, pokuste se.
Snažil bych se závody vyvážit, aby byly bezpečné i zajímavé zároveň. Nechal bych upravit všechny nevyhovující trati. A pokud by k patřičným úpravám nedošlo, nařídil bych zrušení závodu.
Není to utopie? Proti vám by stály televizní i marketingové společnosti, všemožně tlačící, aby se závod uskutečnil.
No to je právě ten problém. Musí tam být vůle, která zatím chybí. Popravdě řečeno je asi nereálné dva dny před závodem oznámit televizím, že se Hahnenkamm zruší, protože je tam nebezpečný, hrbolatý sníh. Právě takový byl naposledy. Předjezdec z místního Ski Clubu tam v tréninku padl a zlomil si pánev, potom se mnou ležel v nemocnici. Vyprávěl mi, že si sice stěžovali na kvalitu trati, ale šéf závodu jim řekl: To je Kitzbühel, to je v pohodě.
Čím je takový hrbolatý sníh nejzáludnější?
Tím, jak ho banda lidí ušlape, vzniknou na něm takové malé schůdky. Jedete rychlostí 120 kilometrů za hodinu, skočíte 50 metrů a dopadáte na malé zmrzlé schodiště. Zatímco při normálním sněhu máte 90procentní šanci, že ten skok ustojíte, na těch schůdcích se riziko pádu výrazně zvyšuje, aniž byste udělali jakoukoliv chybu.
Prohlédněte si některé pády na trati v Kitzbühelu
Musíte mít coby sjezdař vyšší práh odvahy?
Asi ano. Protože sjet Kitzbühel je na druhou stranu tak nádherný pocit... Ale je dost těžký sám o sobě. Nemusí ho dělat ještě těžším.
Rozbil jste se za kariéru nesčetněkrát. Které z těch pádů byly pro vás nejhorší?
Tři. Na mistrovství světa juniorů ve Švýcarsku jsem po své chybě za horizontem vyskočil ze sjezdovky a zlomil si holenní kost i ruku. O osm měsíců později jsem při obřáku na Hintertuxu letěl z hrany asi deset metrů po zádech, znovu jsem si zlomil holenní kost a navíc přetrhal kolenní vazy. Ale ten pád na Hahnenkammu byl v největší rychlosti.
Nebudete teď mít podvědomě větší strach?
Zatím nic takového necítím. Nikdy jsem se strachem neměl problém. Za kariéru jsem byl už na deseti operacích a vždycky jsem se vracel v pohodě.
Rekonvalescence se však tentokrát natáhla.
Protože zlomenina byla otevřená a měkká tkáň kolem ní narušená. Tím se zhoršilo vyživování okolních oblastí. Navíc problém vznikl v místě, na které je při lyžování největší tlak. Ale už to snad bude dobré. Zase lyžuju, makám.
Jenže nezávodíte.
Ještě nechci. Nejdřív musím najezdit víc bran a kilometrů. Musím být stoprocentně fyzicky i technicky připravený. Až budu, vrátím se. Únorové mistrovství světa snad stihnu.
Polámaní lyžaři při sjezdech: změní se něco?Amputovaná noha, zničená kolena, zlámané končetiny, řezné rány... To je jen ukázka z účtu, který na konci sezony sečetla sjezdařům minulá zima. Těžkých zranění na něm byla spousta.
|
