"V té době jsem byl mladý a snílek," vybavuje si Josef Kalina první impulsy v polovině osmdesátých let, kdy začal zvažovat start v těžké soutěži. Pracoval v Motokovu a jak říká, byli tak tři čtyři, co připravili materiály a podstrčili je tehdejším ředitelům na stůl.
VZTEKLÝ FRANCOUZ
První do Afriky vyjel LIAZ a prvním pilotem, který chtěl dobýt poušť v českém autě, byl Francouz Alain Gallant. Prý docela pruďas. Hledal auto, se kterým by Dakar vyhrál, po tom strašně toužil. Když po páté šesté etapě zjistil, že nově vyvinutý náklaďák závod nevyhraje, protože se sem tam nějaká moucha objeví, zatímco konkurence třeba od Mercedesu už se na Dakaru orientovala a při častější účasti i zlepšila, praštil dveřmi vozu a navždy odešel.
Nebyl hodným, ale dobrým průkopníkem, několikrát předtím už startoval a poskytl zkušenosti. Dalším pilotem byl známý Jiří Moskal či Jaroslav Vojtíšek.
V roce 1983 sjela z výrobní linky poprvé Tatra 813. V době, kdy LIAZ zkoušel štěstí v Africe, v ní Karel Loprais brázdil coby testovací jezdec terény v Lybii. Později se jeho schopnosti "slyšet" vůz náramně hodily.
STARTŮ BYLO VÍCE
Josef Kalina se chystá, že si starty na Dakaru upřesní, není si jistý, zda jich absolvoval dvanáct nebo třináct. Hodně si považuje účasti na Rallye Paříž - Peking v roce 1992, kdy byl v celkově druhé posádce. A zamířil i na trať do Kapského Města, tedy přes celou Afriku. "Peking, to byla extrovní záležitost," vybavuje si stále. Při o týden delší soutěži, než je Dakar, si účastníci připadali jako pravěcí lidé. "A za druhé to bylo náročné terénem. Dodnes bych ho považoval za nejtěžší pro lidi."
Do Číny se jelo proti slunci a pořadatelé měnili čas, aby se vešli do dnů, ne tmy. Posádky dorazily v jedenáct hodin v noci a ve dvě vyjížděly do další etapy. Trasa měřila 16 000 kilometrů.
DAKAR CHCE SVÉ
Zhruba pět měsíců v roce pracuje Josef Kalina jako organizační pracovník a člen Tatra Marathon Teamu. "Nejsem zaměstnanec, ale mám kontrakt," upřesnil.
Z účasti na soutěži se nebohatne, částka, kterou měsíčně zinkasuje, by leckomu nestačila. Naturalizovaný Jihočech už dávno ví, že si ani nemůže najít celoroční zaměstnání, takže příležitostně pracuje jako ekonomický poradce. "Na to, že se tam pomalu měsíc tluču v tom autě a mám celý tým na starosti, to žádná sláva není," shrnul výdělek na Dakaru. "Ale zase si člověk říká, že u stolu s tužkou v ruce taky nevydrží."
Ekonomii vystudoval při zaměstnání a získal titul inženýra. "Ani bych se tím moc ohánět nechtěl," poznamenal. "V tehdejší době bylo nejdůležitější, který Bedřich nejvíce kamarádil s Karlem Marxem a druhá polovina, to byl integrační proces v RVHP."
POUZE DVA JAZYKY
O Josefu Kalinovi se říká, že umí spoustu řečí, ale to odmítl, ujistil, že hovoří "jen" dvěma jazyky, francouzsky a anglicky. "Mluvím téměř všemi jazyky na světě, ale je to taková hatmatilka, která se na Dakaru vytvořila."
Po letech zkušeností se slušně domluví se všemi. Třeba s Rakušany společně Češi zjistili, že jsou stejní lidé s podobnými starostmi i naturelem a často se potřebují, stejně jako si pomohou s Němci. Josef Kalina vysvětlil, že se špatnou němčinou domluví i s nimi. Němci anglicky umí, ale francouzsky hodně málo. "Hovořím s nimi německy a z toho vznikla pověst, že hovořím plynně, ale tak to není, němčinář by se smíchy za břicho popadal."
S Rusy hovoří rusky, s Poláky polsky, letos se dohodl i se Slovincem Stanovnikem, který přišel požádat o pomoc. "Takže ke slovu se dostala směsice staroslověnštiny, slovinštiny a srbochorvatštiny," upřesňuje trpělivě navigátor vítězné posádky. Z toho vznikl dojem, že hovoří i těmito jazyky. "A občas pozdravím japonsky, z toho pak mají všichni kolem dobrou náladu."
S JAPONCI JE LEGRACE
Japonec Masuoka, který měl téměř jisté vítězství mezi osobními automobily, umí slušně anglicky, s tím si Češi dobře popovídají. Devětapadesátiletý Sugawara, letos druhý mezi kamiony, teď jezdí se synem. "Také mluví plynně anglicky, je to starý kamarád," potvrzuje dobré vztahy s jezdci z východu Josef Kalina. "Má čtyřicet kilogramů a měří sto šedesát centimetrů, takže ho třeba s Karlem nosíme a on se tomu strašně směje. A také se z dálky uklání."
HLAVOU A RYCHLE
V Japonsku je prý Sugawara velmi slavný člověk, i proto, že dokázal Dakar jet na všem. A je to také starý lišák, nechá ostatní, aby se "vystříleli," pak zaútočí. To mu letos vyneslo druhé místo. Ale neznamená to, že by jel pomalu. Hino, se kterým soutěží, je prý sice slabší, ale čiperné. "Drží tempo. Nejede ´ozlomkrk,´ ale pořád stejně. Když se člověk dostane za něj, má velké problémy ho předjet, nikde nezpomaluje, zkušenost je obrovsky vidět."
Ani Češi nemají nejvýkonnější vůz s nejsilnějším motorem, zato hodně rozhodující podvozek dominuje. Letos na Dakaru startovalo 35 kamionů, dojela jich třetina. Když Karel Loprais řekl, že ze šestice v kategorii dokončil jen on, nebylo to přesné. Měl říci, že ze šestice favoritů dojela jen jeho Tatra. Jinak závodily kamiony o celkové prvenství mezi sebou, nebo o dílčí mezi čtyřkolovými či šestikolovými náklaďáky.
TESTOVACÍ JEZDEC
"Karlovi se hodí, že působil jako testovací jezdec," poznamenal o Lopraisovi Josef Kalina. "Umí auto poslouchat, sleduje ho celé, jak se chová, co dělá, co kde začne vrzat, jaká je stabilita, jaké je řízení, co vrčí, co bručí, protože to byla jeho práce," uvedl pro představu navigátor a šéf české výpravy. "Když v něm chytnou saze, dokáže jet stejnou ´střelbu´ jako Rusové. Ale pořád v tom hlava hraje roli. To je hlavní důvod, proč je Karel tak úspěšný. Tohle jsou maratónské soutěže, jinak to nejde."
Rusové vezmou kamazy a vyrazí do pouště, otestují je, skutečně trénují. Jsou vyježdění v kritických situacích. "Ale přináší to s sebou i snahu závodit za každou cenu. Jak si dají helmu na hlavu a odmávnou je, začnou vidět rudě."
Velké ceny nechali členové posádky v kamionu, který dorazí časem. Vzali si jen menší napodobeniny. Vítězná posádka například získala i patnáctikilovou trofej, kterou věnoval senegalský ministr sportu a odpočinku za příjezd prvního kamionu do Senegalu.
Josef Kalina se v době svého působení na Dakaru dočkal i dvou vyhazovů šéfů kopřivnické automobilky z posádky, ale znovu se vracel. Dvakrát působil jako organizátor rallye a přitom se naučil znát Afriku, jak dnes potřebuje.
 Karel Loprais (vlevo) a Josef Kalina při vyhlašování vítězů Dakaru. |
