První závod coby náhrada za zrušenou sobotu začínal ráno v devět. Budíček v půl sedmé, v sedm snídaně, o hodinu později už v buňkách u stadionu. Pak začalo úvodní kolo pro všechny kvalifikované, krátká pauza a hned do kola druhého s třicítkou nejlepších. Jan Matura v něm skončil třetí a měl sotva dvě hodiny na to, aby se připravil na druhou leteckou bitvu. Ve čtrnáct hodin začínal letecký kolotoč ještě jednou.
"Lety jsou samy o sobě náročnější na soustředění, berou víc síly," vysvětloval Matura. Do druhé fáze se však mohl spolehnout na povolený doping - euforii. "Po takovém výsledku je regenerace snazší, pak není problém udělat ještě dva závodní skoky."
Po třetím místě měla česká hvězda honičku - vyhlášení, tisková konference, lehce odpočinout a zase pobíháním, protahováním naladit svaly na další výkon. A nesměl při tom opomenout ani doplnění energie: těstoviny, rýže, maso, které oživí svaly. "Musím do žaludku něco dostat," říkal. "Abych pak prošel kontrolou kombinézy, zase se bude všechno přeměřovat."
Původně se mělo v Harrachově skákat čtyřikrát, což by nejspíš byla světová premiéra. Ovšem ani tři soutěžní kola v jeden den nejsou právě běžnou záležitostí, i když i na Čertově hoře už se tímto způsobem taky jednou závodilo. V roce 2008 byl závod rovněž přeložen a taky se druhé kolo kvůli počasí nedoskákalo.
"Když jsem já v Planici poprvé závodil v letech, měli jsme dokonce šest skoků v jeden den," vzpomínal trenér reprezentačního výběru David Jiroutek. "To mi bylo osmnáct."
V neděli po četných odkladech nakonec jury rozhodla, že závod bude jen jednokolový. "Jsem rád, že to ukončili, přece jen únava byla znát," uznal Matura. "Když se závod prodlužuje, koncentrace klesá."
Českému skokanovi nepřidalo ani to, když ho Jiroutek před třetím skokem stáhl ze startovací lavičky. Vítr se pod odrazovou hranou nebezpečně točil. "Tam nahoře je docela zima a fouká tam, svaly se pak těžko udržují v napětí," líčil Matura. Když pak ale doplachtil na značku 194,5 metru, mohl slavit druhé místo.
Náročnost skokanského dvojboje není ani tak fyzická, jde spíš o psychické vypětí. A v případě víkendových závodů v Harrachově to platilo dvojnásob. Během (ne)závodní soboty museli být všichni ve střehu od rána do odpoledne, byť silný vítr a mlha nedovolily ani jeden skok. Pak je náročné udržet tělo ve vybuzeném stavu po celou dobu.
"S kondicí při dvou závodech za den problém není," vysvětloval Jiroutek. "Je to hlavně o psychice. Když jsou skokani v závodním stresu, jejich tepová frekvence se během skoku pohybuje od 130 třeba až na 220 tepů. A takto to prožít třikrát za sebou? To je jako dostat čtyři elektrošoky za den."
