Vstup do pražského turnaje Dokičová zvládla. I když coby třetí nasazená hráčka zdolala vítězku kvalifikace Ťing Ťing Lu z Číny až ve třech setech 2:6, 6:4, 6:4. Ve druhém kole pak zdolala znovu ve třech setech finskou soupeřku Laineovou 4:6, 7:6 (7:5), 7:6 (7:5). Ve čtvrtfinále ale podlehla Italce Dentoniové 5:7, 3:6.
Jeleno, Praha je váš první turnaj po deseti týdnech, kdy jste léčila zraněný loket. Proč jste se rozhodla hrát zrovna v české metropoli?
Potřebuji se rozehrát před Ronald Garros. Ta pauza byla strašně dlouhá. Ale loket už je tři týdny v pořádku, takže teď musím hodně hrát a hodně testovat.
Vzpomínáte si na váš poslední zápas v Praze?
Ano. Bylo to před pěti lety na turnaji WTA (na Štvanici prohrála v prvním kole s Ondráškovou). Ale v létě bych k vám ráda na zase na tenhle turnaj přijela.
Máte ráda Prahu?
Ano. V úterý jsme si prošli historické centrum. Je to tu krásné.
Tenistka Jelena Dokičová na turnaji v Praze
Poznávali vás lidé?
To ne. Je zde hodně turistů, hlavně Němců. Až budu mít víc času, ráda si město víc prohlédnu. Snad v létě.
Momentálně jste 123., ale koncem loňského roku už jste byla v šedesátce. Je možné, abyste se vrátila do třicítky nebo dvacítky?
Uvidím. Letos jsem toho zatím moc nenahrála, ale je teprve květen. Důležité pro mě bude léto. Ale když budu hrát dobře a vyhrávat, tak myslím, že se do padesátky můžu dostat už letos.
jelena dokičováNarozena: 12.4.1983 v Osijeku (Chorvatsko) Do Austrálie emigrovala s rodiči v roce 1994 Profesionálkou: od roku 1998 Nejvýše v žebříčku: 4. (19.8.2002), nyní 123. Turnajové tituly: 5x dvouhra, 4x čtyřhra Maximum na grandslamech: SF Wimbledon (2000), 3x ČF Ostatní: Juniorská světová jednička 1998. |
Loni po Wimbledonu jste prodělala únavový syndrom.
Ano, tři měsíce jsem nehrála. Ale na konci roku jsem vyhrála turnaj ITF, což bylo hodně důležité. Začátek letošního roku v Austrálii se mi povedl, ale nebylo to nejlepší. Sehrála jsem těžké zápasy s Ivanovičovou a Klejbanovou. Jenže potom přišlo další zranění. Ale nesmutním, mám celý rok před sebou. Lidé, kteří prošli tím samým, vědí, jak je těžké se dostat na předchozí úroveň. Peru se s tím. Teď chci hlavně zůstat zdravá.
Letos na Australian Open jste vypadla hned v prvním kole s Ruskou Klejbanovovou. Jak těžké to pro vás bylo, zvlášť, když jste loni hrála čtvrtfinále?
Bylo to hodně těžké, cítila jsem na sobě velký tlak. Nebyla jsem na to psychicky připravená. Ale člověk se pořád učí. Doufám, že příště se s takovouhle situací vyrovnám lépe.
Letos je to deset let, co jste hrála semifinále Wimbledonu. Jak jste se za tu dobu změnila?
Za tu dobu se hodně stalo, hodně jsem toho prožila. Změnila jsem se jako člověk i jako tenistka. Tenkrát mi bylo jen šestnáct, byla jsem mladičká. Teď jsem vyzrálejší a mnohem zkušenější.
Nestýská se vám po těch slavných časech, kdy jste byla obletovanou hvězdou?
Kdepak. Netoužím být slavná, kvůli tomu nežiju. Tenis si teď užívám. Dělám, co mě baví. Jsem ráda, když můžu vyhrát zápas, v němž se mi nedaří. Po zranění, po všech těch zdravotních problémech, když porazíte těžkého soupeře.
Přemýšlela jste někdy o konci kariéry?
Ne. I když jsem tenis nějakou dobu nehrála. Moje tělo ještě není unavené. Ale uvidíme, jak dlouho to půjde. Pár let chci ještě hrát. Tak pět šest.
Co byste chtěla dělat, až s tenisem skončíte?
Mám spoustu plánů. Možná budu komentovat, ale zatím o tom moc nepřemýšlím.
Zůstanete v Austrálii?
Nevím, spíš v Evropě. Přátelé, přítel, rodina - ti všichni jsou z Evropy. Žije se tu snadněji.
Jaké máte zájmy?
Ráda čtu, dívám se na filmy, nakupuji. Když jsem byla mladá, příliš jsem se nezajímala o to, kde hraji. Pořád to byl jen tenis, tenis, tenis. Teď se ráda dívám kolem a zajímám se o místní historii. V budoucnu bych ráda cestovala a více se podívala se po místech, kde jsem hrála.
Jaké je vaše nejoblíbenější město?
Těžko říct. Moc se mi líbí Paříž a Řím, úplně jiný je New York. Hezká je i Praha či Budapešť. Ale kdybych měla říct ty nejoblíbenější, pak to jsou ty první tři.
Co říkáte tomu, že Nicole Vaidišová ukončila ve dvaceti letech kariéru?
Byla jsem z toho dost překvapená. Pokud se jí nechtělo hrát, udělala dobře. Ale je stále ještě mladá. Za tři za čtyři roky se může vrátit, nebude jí ještě ani pětadvacet. Pořád ještě může hrát. K tomu, že skončila, musela mít důvod. Je to škoda, byla výbornou hráčkou. Podívejte se na návrat Justine Heninové a Kim Clijstersové.
Je dobře, že se Belgičanky vrátily?
Určitě je to dobře pro tenis. Kim a Justine patří spolu se Serenou ke třem nejlepším tenistkám na světě. Jejich návrat je tlakem na všechny ostatní, ty budou teď muset víc zapnout na vyšší úroveň.
