Přesto dala Trutnovu v sobotu jedenáct bodů. "Je to spíš o psychice. Moje diagnóza se léčí pět až osm týdnů a já to mám teď sedmý týden. Tejpuji si to sama pro sebe, pro lepší pocit v hlavě," říká.
Vy jste naskočila už po měsíci a půl. Nemohla jste se dočkat?
Čekat déle jsem v žádném případě nechtěla. Já bych nejraději vběhla na hřiště už po čtvrtém týdnu, ale to vůbec nešlo. Pro mě už to tak bylo pozdě, svrběly mě ruce, driblovala jsem si nasucho.
Stále hrajete se zavázanou rukou.
Je to spíš o psychice. Moje diagnóza se léčí pět až osm týdnů a já to mám teď sedmý týden. Tejpuji si to sama pro sebe, pro lepší pocit v hlavě.
V případě výhry nad Trutnovem jste se mohly dostat na medailové příčky. Vnímaly jste to?
V hlavách jsme to neměly, braly jsme to jako každý jiný zápas. Bohužel to nevyšlo.
Proč?
V zápase nám absolutně nešla střelba. Obrana šla, ale trápily jsme se střelecky.
Co fyzička?
I přes náročné zápasy v týdnu jsme se cítily dobře. Šly jsme do toho, že chceme vyhrát, potvrdit poslední úspěšné výsledky. Nevyšlo to, ale musíme jet dál. Připravit se na Slovanku a ukázat, že předchozí výhry nebyly náhodné. Že jsme si je vybojovaly samy.
V závěru zápasu s Trutnovem jste se na soupeřky dotahovaly, nedařilo se ale přiblížit výrazněji. Rozhodla zkušenost?
Každý chtěl dát koš, nevycházelo to. Ony to hodně natahovaly, měly jsme dost faulů, házely se šestky
