Jaká to byla sláva v Záhřebu 2008, když tehdy oba usedli na trůn. Dva krasobruslaři z oberstdorfské skupiny trenérů Hutha a Kopřivové drželi v šachu Evropu, skákali na sebe radostí. Rolbaři v Oberstdorfu na jejich počest vyzdobili halu, blbli na ledu, svět byl nádherný a oni si ho užívali.
"Jeden druhému pomáhali," vzpomíná Vlasta Kopřivová. "Jakmile byli unavení a otrávení z té dřiny, vzájemně se podrželi. Měli s kým jít do kina, komu si vylít srdce, společně zanadávat na trenéry, že toho po nich chtějí moc." Kostnerová občas navařila, pozvala celou bruslařskou partu do svého pronajatého bytu, poklábosili.
Ti dva spolu chodí, občas jste zaslechli. "Ne, jsme jen kamarádi," reagoval vždy Verner. Bulvární média ho brzy poté – a jen dočasně – dala dohromady s Lucií Vondráčkovou, zatímco Kostnerová našla lásku mezi letními olympioniky. Zamilovala se do Alexe Schwazera, na hrách v Pekingu zlatého z chůze na 50 kilometrů.
Pak svět, přinejmenším ten krasobruslařský, přestal být krásný. Verner na šampionátech v Göteborgu a Helsinkách prohrával s vlastní psychikou. Kostnerová zkolabovala při loňském mistrovství světa v Los Angeles, nezvládla ve volné jízdě jediný trojitý skok, skončila dvanáctá a zcela zlomená.
V létě přistoupila k radikálnímu řezu. Po 9 letech opustila kouče Hutha a odlétla za oceán, k Franku Carollovi, někdejšímu trenérovi Michelle Kwanové, a k Christě Fassiové. V teple kalifornského El Segunda hledala novou mízu. "Bylo to ukvapené rozhodnutí," myslí si Vlasta Kopřivová.
Tomáš Verner na evropském šampionátu v Tallinnu
Co vedlo italskou krásku k tomu, aby tak náhle odešla po jediném zbabraném závodě? Tomáš Verner důvody zná, ale neprozradí. Respektuje její soukromí. "Byly tam i určité problémy mimo led," naznačí.
"Strašně moc mi v Oberstdorfu chybí. Byla to parťačka, co zvedla náladu. Ale šlo o její rozhodnutí. Byl bych špatný přítel, kdybych ho nepodpořil."
Také v Americe se zprvu trápila, na podzim jen šedivá a nevýrazná osoba v seriálu Grand Prix. "Nepřipadala mi šťastná," říká Kopřivová. Nevyhrála ani italské mistrovství, načež ji italský svaz odmítl nominovat na olympiádu, pokud v Tallinnu neporazí krajanku Marcheiovou.
Kostnerová odpověděla po svém: evropským zlatem. "Jsem jako Rambo. Pokaždé, když upadnu, zase vstanu. Teď už jsem snad konečně kvalifikovaná," usmála se.
Jistě, nešlo o dokonalou jízdu, padla při rittbergeru, pokazila flip. Ale stačila. "Když vím, jak zle na tom Carolina byla, tak mě moc mile překvapila," povídá Kopřivová. "Projevem a technikou je v Evropě stále nedostižná." Je řada na Vernerovi, aby také vystoupil ze stínu na slunce.
Víc než o jeho psychiku jde nyní o fyzičku. O ní po závodě s trenérkou hovořil. "Na podzim byl připravený výborně. Pak přišly dvě choroby, shodil kila i svalovou hmotu. Vlastně jsme úplně ztratili, na čem jsme půl roku pracovali," litovala. "Ale bylo to v něm! Proč by se to nemělo ve Vancouveru vrátit?"
