"Začali jsme zakřiknutě, prohráli jsme úvodní set, ale další dva jsme sehráli výborně a vedli jsme. Bohužel jsme opět povolili v důležité čtvrté sadě, soupeř se chytil a my jsme už na jeho pestrou hru nenašli odpověď. To bylo pro nás rozčarování, protože potom už jsme mohli postoupit jen shodou okolností," popsal Jakubíček.
Do osmifinále Poháru CEV totiž šel jen vítěz. Jediný set ztratil suverénně postupující domácí Něftjanik Jaroslavl právě s Duklou. Podle Jakubíčka to byl nejlepší duel celého turnaje. "Mimo čtvrtého setu, v němž nám to ujelo, to bylo přesně podle mých představ," hodnotil liberecký kouč. "Poslední jasná výhra nad kyperskou Famagustou byla spíše dobrým tréninkem." Nejlepšími hráči Liberce byli v Jaroslavli Nečas s Ticháčkem. "Ten nás držel hlavně na servisu," upřesnil Ivan Jakubíček.
V Dukle berou setkání s mezinárodním volejbalem, byť v hodně vzdáleném místě, jako dobrou zkušenost. "V týmu je plno mladých, takže pro ně je to určitě přínosem. I když pro mě, jako pro trenéra, to zase tak ideální nebylo," tvrdí Jakubíček. "Vlastně kvůli tomu, že jsme prohráli hned to první utkání, jsem neviděl mužstvo hrát pod tlakem třeba povinného vítězství kvůli postupu, protože ten už byl ztracený," vysvětlil trenér Liberce.
Nejhorším zážitkem volejbalové výpravy Dukly Liberec na cestě do Ruska prý byl pětihodinový přesun autobusem z Moskvy do Jaroslavle. "Cesta byla otravná, na tamních silnicích to dost skákalo, ale jinak jsme si nemohli na nic stěžovat," shrnul trenér Ivan Jakubíček. "Hotel byl takový slušný standard a jídlo také."
Liberečany nezaskočil ani mráz, kdy se rtuť teploměru stabilně pohybovala u desátého stupínku pod nulou. "Na to jsme byli připravení. Byla to suchá zima bez sněhu, to nám ani moc nevadilo," přiblížil Jakubíček. "Zimou jsem se klepal jen v prvním utkání na střídačce, ale potom už v hale, která byla pořád zaplněná čtyřmi sty diváky, trochu přitopili."
Dvanáctičlenná liberecká výprava si našla čas i na poznávací vycházky městem, v němž žije zhruba šest set čtyřicet tisíc obyvatel. "Hodně parků, v létě určitě dost zeleně, ale jinak je to takové klasické ruské prostředí plné paneláků," poznal Jakubíček, jehož nadchl sportovní komplex, v němž se Pohár CEV odehrál. "Obrovský, téměř nový, peněz asi mají dost. Dvě haly, bazén, tréninkové kurty, posilovna, vše pěkně v jednom místě."
Celá organizace evropského turnaje prý šlapala na jedničku. "Měli jsme z toho strach, ale pořadatelé to zvládli skvěle," nešetřil chválou ředitel Dukly Pavel Šimoníček. "Jaroslavl je díky petrolejářskému průmyslu jedním z bohatších ruských měst a bylo to znát. Místní klub vznikl teprve před deseti lety a činovníci byli patřičně hrdí na to, že se poprvé dostali do pohárové Evropy a udělali velkou propagaci. Po každém utkání byla tisková konference a stále se všech ptali, jak jsou spokojení, jestli je vše v pořádku a byli hrozně rádi, že si nikdo nestěžoval."
Nejlépe to prý vyjádřili teplomilní Kypřané. "Říkali: Je tady mrazivé počasí, ale vřelí lidé. Což byla absolutní pravda," uzavřel Šimoníček.
V nejbližších dnech, po návratu z více než dvou tisíc kilometrů vzdálené ruské Jaroslavli, čeká volejbalisty Dukly náročný program. Hned zítra cestují k extraligovému utkání 11. kola do Ostravy a v sobotu hrají v Litomyšli semifinále Českého poháru proti Odolena Vodě. O den později nastoupí buď k finále nebo k boji o třetí místo.
