"Chci být víc doma, což nejde v pozici, jakou jsem měl poslední čtyři roky. Proto na ní určitě nezůstanu," říká otec dvou předškolních dětí, jenž tráví deset měsíců v roce na cestách.
"Moje rozhodnutí může být i pozitivní," doufá pětatřicetiletý kouč. "Třeba bude pro lidi v týmu impulzem, který je posune zase někam dál."
Přesto by byl jeho odchod velkým zásahem do fungujícího systému. Vždyť Rybář vede nejen muže, ale navrch i Gabrielu Soukalovou. Ta rezolutně tvrdí: "Žádná náhrada nebude tak dobrá. Jako kdyby vám místo ferrari nabízeli felicii."
Ani ona se však nesnaží do kouče hučet, aby zůstal. "Respektuji jeho rozhodnutí. Rodina je na prvním místě. Ale stále doufáme, že se najde rozumný kompromis."
O ten bude v nejbližších dnech usilovat svazový manažer Jiří Hamza. "Věřím, že to vyřešíme ku prospěchu biatlonu i Ondry," ujišťuje. "Udělám vše pro to, aby na jednom z nejdůležitějších postů zůstal. Ta role se najde."
Může jí být vytvoření postu šéftrenéra. Tedy muže, který by dohlížel na trenéry mužů a žen, ale netrávil by s týmem tolik času. "Nechci nechat závodníky na holičkách," říká Rybář. "Ovšem musím cítit, že jsem prospěšný. Ne aby se vytvořila funkce pro funkci."
Nabízí se i varianta, že by dál zůstal jen osobním koučem Soukalové. "Ale to by nebylo fér vůči klukům, se kterými jsem podstatně déle," hned namítá. Navíc roztříštění reprezentantů mezi větší množství osobních trenérů se v minulosti neosvědčilo.
Na řešení vzniklé situace je zhruba měsíc. Koncem dubna musí mít týmy jasno, s kým začnou přípravu na další sezonu. "V první řadě bychom měli hledat mezi dobrými českými trenéry," vybízí Rybář.
Těch však mnoho na výběr není. Nejvíc se spekuluje o Tomáši Kosovi, kouči Slovinců. Jenže ti se jej snaží udržet i na další olympijský cyklus.
V jedné věci má rovněž Kos jasno: "Ondra Rybář nemůže tým úplně opustit. To by byla ta největší hloupost, co by mohl udělat."
Rybář ještě v Soči říkal, že půjde třeba učit na základní školu, aby mohl být více s rodinou. Čím dál víc se však kloní k určité podobě setrvání u biatlonu.
"Asi už ten systém nikdy nebude stejný jako dřív," myslí si Jaroslav Soukup, který byl jeho prvním svěřencem. "Ale jsem přesvědčen, že Ondra se o nás nějakým způsobem postará."
Trenér Kos: Chápu Ondru. Mně už vlak s rodinou ujelTomáš Kos, čtrnáct let český trenér slovinských biatlonistů, dokáže pochopit, proč Ondřej Rybář míní svůj současný post u reprezentace opustit. Kosovi je 46 let. Jeho děti jsou dospělé. A předtím si moc táty neužily. "Mně už ten vlak s rodinou ujel," říká. "Sport je naše práce, musíme jí dávat sto procent. Ale pak se ohlédnete a vidíte, že vám uteklo něco, co je v nenávratnu. Chápu Ondru, že chce být víc se svojí rodinou." Právě o Kosovi se hovoří jako o jeho možném nástupci. Trojnásobný olympionik a později asistent u českého týmu si ve Slovinsku udělal trenérské jméno. I v Oslu nyní slavil v závodech triumf Faka a druhé místo Gregorinové. "Ale jednou musí přijít doba, kdy ve Slovinsku skončím," uvědomuje si. "Jsem jedním z mála koučů, kteří vydrželi na jednom místě takovou dobu. Česko mi chybí." Rodinu do Slovinska nikdy nepřestěhoval, dojížděl za ní. Jenže času bylo tak málo. Nikdo mu zatím oficiálně nenabídl, aby post českého kouče přijal. "Proběhla jen nezávazná debata, pár minut s panem Fiřtíkem," zmíní předsedu českého svazu. Reprezentanty dobře zná a považuje je za tvárné. S Rybářem si lidsky rozumí, mají podobné názory. Zároveň si však Kos uvědomuje, pod jakým tlakem se případný Rybářův nástupce ocitne. "Buďme soudní, tak grandiózní úspěch ze Soči se jen těžko zopakuje. Navázat na Ondru bude přetěžké." Pokud by skutečně k Moravcovi, Soukupovi a spol. přišel, považuje za výhodu, že slovinská mentalita, na kterou si za ta léta zvykl, se od české příliš neliší. "Také humor máme stejný, středoevropský. Slovinci jsou jen trochu impulzivnější a umějí jednat v afektu. Na tréninku se mi sice neprali, ale puškou občas házeli." |
