Kolem sportu se motal celý život, padesát let. Ale jeho nejslavnější kariérní období lze snadno ohraničit. Tak jako měli The Beatles svého Briana Epsteina, s Bulls hýbal Krause, malý kulatý muž, jehož si s NBA a basketbalem vůbec v první chvíli spojí málokdo.
Chicagský rodák začal misi v klíčové funkci Bulls v roce 1985 (tou dobou měl za sebou Jordan první sezonu v NBA). A odcházel o 18 let později, pět let po posledním ze šesti klubových titulů a následném rozpadu hvězdného kádru.
V roce 1987 zvolil v draftu Scottieho Pippena s Horacem Grantem a na pozici trenérského asistenta získal Phila Jacksona. Tady se začalo nabalovat klubko, které - už jako těžký válec - doputovalo pro tři tituly v letech 1991-93 a tři další v letech 1996-98.
„Jerry byl klíčovou postavou dynastie Chicaga Bulls v 90. letech a hodně znamenal nejen pro Bulls, ale i pro White Sox i celé město Chicago,“ vzkázal smutnící Jordan, který díky tehdy získané slávě dodnes zůstává nejbohatším sportovcem světa a v NBA vlastní klub Charlotte Hornets.
Jak Jordan připomněl, Krauseovou druhou láskou byl vedle basketbalu i baseball, také v něm působil dlouhá léta jako skaut pro různé týmy americké profiligy MLB.
Baseballová angažmá našel u Cleveland Indians, Seattle Mariners, Chicago White Sox i Arizona Diamondbacks. Basketbalové haly prohledával pro Baltimore Bullets (dnešnímu Washingtonu Wizards objevil klubové legendy Earla Monroea a Wese Unselda), Phoenix Suns, LA Lakers a nakonec se vypracoval do nejvyšší pozice v Bulls.
Funkce vyhledavače talentů mu ostatně seděla nejvíc. „Zde leží skaut srdcem i duší.“ Takový epitaf si Krause před pěti lety přál.
Bulls mourn the loss of Jerry Krause: https://t.co/AlCu8ITH0Y https://t.co/k6bMFwFtJw
K téhle mravenčí práci se ostatně Krause rád a s chutí vrátil, když se mu na přelomu tisíciletí z pozice manažera nepovedlo přestavět Bulls. Mladíci Elton Brand, Jamal Crawford, Eddy Curry či Tyson Chandler nové basketbalové Chicago k úspěchu nedovedli, většina z nich se prosadila až jinde.
Jedno už Jerry Krause nestihne - za svého života se potěšit z členství v basketbalové Síni slávy. Hlasy kritiků, podle kterých si v ní místo zaslouží, se rozhodně nezačaly ozývat až nyní.
