Letos jste uhrál o 120 bodů víc než loni a polepšil si o 50 míst na žebříčku. V čem byla tato sezona jiná?
Hlavně mi vydrželo celý rok zdraví. Až do listopadu jsem neměl žádné problémy. Taky jsem měl výbornou přípravu v Tatrách. To hodně pomohlo. Herně je to se mnou ale pořád stejné. Lepší už asi nebudu.
Na začátku roku jste po finále v Dauhá hrál dokonce o první místo na žebříčku. Jaký to byl pocit?
Vůbec žádný. Nezajímalo mě to, tenhle žebříček já neuznávám. Necítil jsem žádnou zodpovědnost, že někam jedu jako hráč světové desítky.
Bylo Dauhá impulzem pro lepší sezonu?
Bylo to takové povzbuzení, i když mi přišlo líto prohrané finále. Už jsem vlastně tři roky nevyhrál turnaj. Byl to pro mě důkaz, že jsem ještě neřekl poslední slovo
Pojedete do Kataru i letos? Na východ se nikomu moc nechce.
Pokud to pořadatelé nezruší, tak ano.
Nebojíte se?
Ne, nebojím. Myslím, že kdyby hrozilo sebemenší nebezpečí, tak to odvolají.
Kdy vám bylo v sezoně nejlépe?
Asi právě po tom Dauhá a pak ještě na challengeru v Prostějově.
A nejhůř?
To byl Davis Cup, první zápas s Voineou. (pozn. red.: Ulihrach prohrál úvodní zápas baráže s Rumunskem)
Dáváte si nějaké cíle pro příští rok?
Ne, vůbec o tom nepřemýšlím. Asi bych chtěl konečně zase vyhrát nějaký turnaj a pokud možno skončit líp než letos. I když, byla to jedna z lepších sezon.
Jak se cítíte, když zbalíte po posledním turnaji roku tašku, osprchujete se a víte, že máte volno?
Nevím jak ostatní tenisti, ale já mám vždycky krásnej pocit. Poslední turnaje jsem si říkal, už aby to skončilo. Hrál jsem zápas s Kuertenem v Paříži a ani mě prohra nemrzela. Po pravdě řečeno, šel jsem do toho zápasu s tím, že to chci mít za sebou.
Připadáte si někdy jako dělník? Každé ráno do Kolbenky, odpíchnout si...
Jo, ke konci roku už je to opravdu moc.
Co teď děláte? Chystáte se někam na dovolenou?
Já už zase trénuju, teď dělám zrovna kondici. Na dovolené jsem byl deset dní v Tatrách, jako loni.
Sám nebo s přítelkyní?
Ne, jel jsem se skupinou atletů. Byla tam třeba Jitka Burianová.
A co raketa, vezla se v batohu?
Ne! Na tu jsem od Paříže ani sesáhl
Protáhnete teď vaše porsche?
No jasně, to já ho proháním i přes rok. Objíždím s ním některé turnaje.
Kolik jste z něj už vytáhl?
To bych snad neměl ani říkat. - No, bylo to 294 kilometrů za hodinu. Když jsem pak ale dorazil do Prahy, udělalo se mi blbě.
Na jiné auto nepomýšlíte?
Já myslím, že tohle úplně stačí. To už chci mít do důchodu.
 Český tenista Bohdan Ulihrach se raduje po zisku rozhodujícího třetího bodu v daviscupovém utkání proti Rumunsku |
