„Moc jsem chtěla,“ komentovala Hrubá nevydařené pokusy na 192 centimetrech. „Ten první vypadal dobře, chybělo jen trochu štěstí. Ale na to, jak závod probíhal, dopadl dobře. Ze začátku mi to moc nešlo, myslím při rozeskakování. K tomu na 184 mi seklo v zádech, měla jsem menší problémy, ale nemohu se na to vymlouvat.“
Loni jste v Třinci vyhrála výkonem 194 centimetrů, tentokrát jste zvládla 190. Jste spokojená?
Jelikož mám letos jiný rozběh a jsem celkově rychlejší a silnější, tak se s tím musím trochu porvat. V prvním závodě jsem letos skočila 179 centimetrů, což bylo takové úsměvné, ale bude to lepší a lepší.
Na Beskydské laťce v Třinci jste skákala potřetí. Kam byste letošní mítink zařadila?
Kvalitou soupeřek byla nejlepší. Ukrajinky se od minulého roku hodně zlepšily a byla tady Ruth, olympijská vítězka.
Jaké to je, soutěžit s olympijskou vítězkou?
Skvělé, už několikrát jsem se s ní utkala. Jsme kamarádky, podporuje mě. I tady na mě řvala: Come, Míšo.
Co byste si od ní vzala?
Líbí se mi, jak se soustředí sama na sebe. Její technika je ale úplně jiná než moje. Já skáču z rozběhu, z rychlosti, ona tam má švihovku.
Na otázku, zda bude ještě skákat na olympijských hrách v Tokiu, řekla, že neříká ne. Co vy na to?
Bylo by krásné, kdyby to vyšlo a my se tam potkaly. V roce 2020 jí ale bude čtyřicet dva let, takže jestli bude ještě chvilku závodit, bude nejstarší výškařka, co kdy byla.
Je pro vás inspirací?
Je. Určitě, ale mám vzor Alessiu Trostovou (italská výškařka, která byla juniorskou mistryní světa a dva metry skočila poprvé v roce 2013 na Beskydské laťce – pozn. red.). Teď se jí sice moc nedaří, ale byla jsem nadšená jejím přístupem ke mně. Když jsem se poprvé objevila v ženské soutěži, tak se mě tak nějak ujala. To se mi moc líbilo. Ruth je ale ikona výšky, takže bude vzorem pro hodně výškařek.
V úterý máte startovat na mítinku v Ostravě. Dorazíte?
Doufám, že budu v pohodě, že mě fyzioterapeut dá dohromady.
