S pětiminutovou pauzou mezi každým z nich. To si člověk většinou ani nestačí upravit kimono.
Za osmdesát minut boje se proti němu vystřídá několik soupeřů. Jde z ruky do ruky.
Když má vše za sebou, následuje stejně dlouhý a stejně časově rozvržený druhý blok, tentokrát se boj odehrává na zemi.
Zdá se vám to neskutečně náročné? Možná je, ale v těchto podmínkách se formují příští olympijští vítězové a mistři světa v judu.
Přesně tak to nedávno více než dva týdny na japonské univerzitě Kukušikan prožíval Pavel Petřikov mladší.
"Jde o přední japonskou univerzitu, loni vyhrála japonský judistický šampionát," říká borec, který po předcházející podobné přípravě v Brazílii nedávno společně s hradeckými kolegy Alenou Eiglovou a Josefem Kopeckým prošli tímto tréninkovým drilem právě na této univerzitě.
S jediným cílem: Nabrat síly na příští sezonu, ve které se začne rozhodovat o účasti na olympiádě v Pekingu.
Jak se dá něco takového vydržet?
Jde to, ale člověk musí mít natrénováno, musí mít fyzický základ. Pro nás to je samozřejmě těžší v tom, že my v Čechách je podobný trénink neuskutečnitelný. Tolik kvalitních borců na jednom tréninku nikdy nedáme dohromady.
Vám se v Japonsku podařilo dostat mezi vyvolené, kteří jsou po celý trénink v jednom kole. Co to pro vás znamená?
Že jsme neustále v boji, protože kolem vás je připraveno několik desítek borců, kteří se střídají. Skončí jeden zápas, mávnete a jde na vás další.
Jak kvalitní to jsou borci?
V japonských poměrech zatím judisté bez turnajových úspěchů, kteří k tomu teprve směřují. Jde o studenty, mladé borce, ale u nás by patřili jednoznačně do špičky.
Japonsko je světová judistická velmoc, účastní se těchto kempů také tamní špička?
Objeví se tam, dokonce třeba na stejném tréninku, ale pro nás cizince jsou nedostupní. My jsme se letos dostali mezi elitní dvacítku, ale k sedmi předním japonským judistů, kteří byli ve stejném kempu, se dostat nedá. Zápasí jen s místními judisty.
Podobný kemp je pro judistu, který chce být ve světové špičce a dobývat úspěchy na předních světových akcích, asi nezbytný.
Využívají je snad všichni. Podmínky vycházejí z toho, že judo je v Japonsku národním sportem, kterému se aktivně věnuje hodně lidí. Na univerzitách jsou tréninková centra, děti judo dělají už od útlého věku, to vše dává Japoncům velký náskok před ostatními.
Je třeba velký rozdíl v přípravě dětí?
To je nesrovnatelné. Viděli jsme trénink těch nejmenších dětí, kterým ještě nebyly ani tři roky. Je až neskutečné, jak mají už v tomto věku zažité základy. To se naše děti musí tvrdě učit v pozdějším věku.
V Japonsku jste byli v rámci přípravy na olympijskou kvalifikaci, jak vám to pomůže?
Věřím, že hodně a jsem rád, že jsme to mohli i díky finanční pomoci města Hradec Králové podstoupit. Podobná několikatýdenní konfrontace je nezbytná.
Příští týden vás čeká mistrovství Evropy do 23 let. Projeví se kvalitní trénink už tam?
Těžko říct. Zkušenosti ukazují, že se podobný tréninkový program ve výsledcích projeví až po třech, čtyřech měsících. Proto jsme oba kempy jeli v tomto termínu, protože vše směřujeme k příští sezoně. Evropský šampionát je poslední letošní akcí, pak bude krátký odpočinek a v prosinci už na horách začneme přípravu na příští rok.
 KRÁTKÝ ODPOČINEK. Pavel Petřikov mladší odpočívá krátce předtím, než bude pokračovat v tréninkových zápasech. |
