Extraligovou medaili už mají jistou, ale jen s bronzem se kouč lovosických házenkářů Vladimír Šuma spokojit nechce. "Na bronz nebudu vůbec pomýšlet, stříbro má takovou zvláštní barvu, je odlišné od ostatních kovů, jedinečné. Líbilo by se mi víc," culil se Šuma po poslední výhře 28:25 ve Frýdku-Místku, po níž Lovce už ze stupňů vítězů nelze sesadit.
Na zlato už nemyslíte?
Někde vzadu ještě trochu věřím, ale reálně už to první místo asi nebude. Ale v žádném případě se nespokojím s bronzem. Po celkem úspěšné sezoně bychom si ho ani nezasloužili, myslím, že patříme o tu příčku výš. Někteří kluci možná skončí, třeba Krahulík se vrací do Frýdku, pro něj by byl obrovský úspěch zakončit to tady stříbrem. Nejisté je to i s Berkou, trápí ho potíže s kyčlí. Uvidíme podle jeho zdraví, ale uvítal bych, kdybych ho mohl i v příští sezoně ještě na pár minut využít. Je to hlava týmu.
Čtyři kola před koncem extraligy ztrácíte na Plzeň šest bodů. Kde jste přišli o reálnou šanci na titul?
Když Plzeň v základní části dvakrát klopýtla, tak my taky. A mají o něco vyrovnanější výkony. Nešlo ani tak o to, že jsme s Plzní dvakrát prohráli, spíš o domácí porážku s Karvinou a ve Frýdku, kde jsme už o pět gólů vedli. To jsou ty čtyři body, které teď chybí, abychom se o to mohli prát až do konce.
Ale i tak je to pro vás už teď úspěšná sezona. První rok hlavní kouč a hned medaile.
Na rovinu říkám, že se pořád nepovažuju za kouče, stále se víc cítím hráčem. Ale nebudu skrývat, že jsem spokojený s tím, co jsme zatím dosáhli. I díky tomu úspěchu mě koučování hrozně baví, ale nevěřil jsem, že to bude takový záhul. Jako hráč vše hodíte po zápase za hlavu, teď se tím trápím, rozebírám to, beru si to moc osobně. Jestli u toho vydržím, snad to časem pro mě bude snazší.
Proč se pořád cítíte víc hráčem než trenérem?
Podle mě se za rok z hráče nemůže stát trenér. Jsem rád, že jsem se mohl učit od Vojty Srby, od kvalitního kouče, kterých u nás moc není. Ale teď najednou musím všechno rozhodovat sám, přitom v duchu pořád spíš hraju, trápím se tím, jako bych byl sám na palubovce. Prostě to chce čas.
Kdysi jste kritizoval poměry v národním týmu. Co říkáte na to, že mužstvo od léta povedou bývalí hráči Kubeš s Filipem?
Předně chci říct, že jsem velký fanoušek národního týmu. Pro mě byl nároďák vždy priorita, větší než bundesliga. S Honzou Filipem jsem hrával, už jsme si vyříkali i to, že jsem si kdysi "dovolil" napadnout národní tým. Budou to mít těžké, ale úspěch jim moc přeju. Když se povede národnímu týmu, tak se to přenese i do naší ligy.
Co vy a národní tým? Měl byste do budoucna takové ambice?
Trenérem být chci, ale jestli budu dobrý, či špatný, to se teprve uvidí. Teď bych se neodvážil skočit ani k juniorům, nemám na to dost zkušeností. Ale třeba se k tomu jednou můžu dopracovat.
Teď vás v sobotu čeká hit s Plzní, která už může slavit titul, pokud u vás vyhraje.
Uděláme vše pro naši výhru. Nechci, aby Plzeň slavila titul v Lovosicích. Je první, ale já se doma vždy cítím jako favorit. A to se budu snažit nacpat i do hráčů.
Může se Plzeň třeba ještě zaleknout té šance na zlato?
Může, i proto by bylo dobré vyhrát. Ale letos má kvalitní tým, dokazuje celý rok. Asi zlato zaslouženě získá, ale ne u nás.
