"Já jsem zpocenej, jako bych trénoval," smál se po maratonském duelu Petry Kvitové a Julie Görgesové. V obličeji úsměv od ucha k uchu. "Ale je to šílený. Já snad na ty zápasy nebudu jezdit."
Po pátečním příjezdu se s dcerou ubytovali ve stejném hotelu jako český tým. Před sobotními zápasy zavítal do šatny. S realizačním týmem v čele s kapitánem Petrem Pálou a s Petrou Kvitovou detailně připravovali taktiku na utkání s Görgesovou. Pak se odebral na tribunu s přáním: Nebudu vstávat a příliš to prožívat, v klidu si to vychutnám.
V hloučku českých fanoušků v mžiku podlehl euforii už po prvním duelu, v němž Iveta Benešová porazila čtrnáctou hráčku světa Sabine Lisickou. "Začuchala šanci a využila ji. Výborný," mnul si dlaně.
Když nastoupila na kurt druhá tenistka světa Petra Kvitová, neposeděl. "Myslel jsem, že to vydržím, ale byl jsem jak na trní. Hrozný nervy," popisoval.
Ve třetím setu byla jeho svěřenkyně za stavu 4:5 a 0:30 dva míče od prohry, dotahovala náskok soupeřky. Ne všechno se jí povedlo, a tak Kotyzovi občas z úst vyklouzl i peprnější výraz. "Matylda seděla s kamarádkami o kousek dál, tak ty expresivnější věci snad neslyšela."
Ve vypjatém závěru vstával po každé výměně, občas zakřičel "Pojď!", tleskal, vyskakoval ze sedadla a zatínal pěst ve vítězné gesto. "Zlepšil jsem si fyzičku. I pár dřepů s výskokem tam bylo," smál se čtyřiačtyřicetiletý kouč.
"Hrozně vybojovaný zápas. Vlnilo se to jako moře v bouřce. Naštěstí jí konec vyšel," pochválil Kvitovou za výhru 3:6, 6:3, 10:8. Několikrát v průběhu zápasu jej vyhledala pohledem. "Je to spíš automatická věc," vysvětloval. "Ale bylo toho méně než na turnajích. Přece jenom tady má kolem sebe kapitána, skvělý tým."
Pochválil ji za bojovnost, o fyzické a psychické síly do nedělního duelu se neobával. "Psychicky ji zápas asi stál hodně, protože byla pořád pod tlakem, ale jak říká Ivan Lendl: Vítězové nejsou unaveni," vyhlížel nedělní duel týmových jedniček. A přemýšlel, že aspoň po utkání by si dopřál odměnu pro vytrvalé fanoušky. "Pivo? To bych si opravdu dal."