H e i s t (Od našich zvláštních zpravodajů) - Česká reprezentace je vyřazena už před posledním zápasem ve skupině. Trenér Jozef Chovanec s tím nic nezmůže. "Jsem přesvědčený, že máme silný tým, hráli jsme dobře, ale co z toho. Jedeme domů. Přitom při troše štěstí jsme mohli postoupit my," říká.
Mužstvo je chváleno, že předvádí výborný fotbal, jeden z nejlepších na turnaji. Vnímáte to?
Člověka potěší, když vám kdekdo říká, že si zasloužíte postoupit. Ale stejně to není skoro žádná náplast. Na chvilku to udělá radost, ale pak upadnete zpátky do beznaděje. Vypadli jsme, s tím se těžce vyrovnávám. Je to k vzteku, nemůžu být spokojený. Chybí mi ten pocit, že to vyšlo. Jsme jako atlet, který ví, že je dobrý, ale při závodě třikrát přešlápne a je konec. Všichni jsme zklamaní. Reprezentace prošla jedinečně kvalifikací bez ztráty bodu.
Pořád se však tvrdilo, že mužstvo prověří až porážky. Teď přišly tři za sebou, všechny těsné o jediný gól: v přípravném zápase s Německem 2:3, s Nizozemskem 0:1 a v pátek s Francií 1:2. Co vám ukázaly?
Ověřil jsem si, že se můžeme rovnat těm nejsilnějším. Jsem přesvědčený, že mám silný tým. Pořád je však co zdokonalovat. Nebyli jsme úderní a efektivní. Člověk se poučí z každého zápasu, z porážky i vítězství.
Jaké jste našel ponaučení?
Že se tvrdě trestají chyby. Když nedáme takové šance, jaké jsme měli, nemůžeme čekat, že vyhrajeme. Francie i Nizozemsko jsou tak silní soupeři, že potrestají cokoli, i to, když nedáte šanci. A musí se počítat i s chybami: jednou ji udělá rozhodčí Collina, podruhé obránce Gabriel. To je prostě tak.
Ale jedna chyba přišla i ve váš prospěch. Penalta na Nedvěda byla přece metr před pokutovým územím.
Vidíte, co dneska rozhoduje ve fotbale. Rozhodčí mají obrovskou moc. Je potřeba je kontrolovat, ptát se, proč něco pískli tak nebo onak. Musí se zodpovídat z toho, co dělají. Vemte si zákrok na Nedvěda. Některý rozhodčí by řekl, že faul začínal ještě před šestnáctkou, jiný, že nejdůležitější je, kde faul skončí. Podobnou polemiku vedli nedávno i slávisté po utkání s Teplicemi v lize.
Po obou zápasech se mluvilo o štěstí a smůle.
Ano, chybělo štěstí. Pavel Nedvěd běžel na brankáře Bartheze, devět z deseti podobných šancí promění a jednou trefí gólmana. A to se stalo s Francií. Kdyby dal gól na dva jedna, tak je po Francouzích.
Opravdu v takových šancích rozhoduje jen štěstí?
To ví jen hráč. A já nemůžu natrénovat zatížení, atmosféru a psychiku při takové šanci. To přijde až v utkání.
Neuhnete z nastoupené cesty?
Ne, ta cesta je správná. Máme v týmu vítězné typy hráčů. Dodáváme jim víru, aby do zápasu šli pokaždé s cílem vyhrát. A oni jedou na doraz. Když to nevyjde, je to smutné, ale takový je fotbal.
Chyběl vám na dva zápasy potrestaný záložník Patrik Berger víc, než jste si před turnajem myslel?
Strašně by nám pomohl, opravdu. Jeho forma je skvělá. Už jen kdyby nastoupil, vzbuzoval by u soupeře obrovský respekt. S ním bychom byli ještě o dost silnější. Tým se sice snažil všemožně Patrika nahradit, ale přesně takový typ hráče nám scházel. Byla to velká ztráta.
Ve středu fotbalisté nastoupí proti Dánsku. Bude to poslední zápas ve skupině, v níž je rozhodnuto. Postupují Nizozemci a Francouzi, Česko s Dánskem pojedou domů. Myslíte, že mužstvo v sobě najde dostatek motivace pro takový zápas?
Kde jinde by měla motivace přijít, když ne na mistrovství Evropy? Kdyby to tak nebylo, hráči tu nemají co dělat. Naše motivace jsou jasné: vítězství a fanoušci. Jak nás lidé povzbuzují, kolik jich přijelo do Amsterdamu i do Brugg, to je něco nádherného. Dlouho jsem nic takového nezažil. To už nejsou ti lidé, co nám fandili před deseti lety na mistrovství světa v Itálii. Tam mívali na tričkách jen něco fixou napsané, někdo nosil šálu a čepici. Ale tady se fanoušci procházejí v dresech. Na zádech mají napsáno Nedvěd, Koller, vždyť i tihle lidé jsou vlastně reprezentanti. Jsou excelentní, my si jich vážíme. Nechceme je zklamat.
Mužstvo je chváleno, že předvádí výborný fotbal, jeden z nejlepších na turnaji. Vnímáte to?
Člověka potěší, když vám kdekdo říká, že si zasloužíte postoupit. Ale stejně to není skoro žádná náplast. Na chvilku to udělá radost, ale pak upadnete zpátky do beznaděje. Vypadli jsme, s tím se těžce vyrovnávám. Je to k vzteku, nemůžu být spokojený. Chybí mi ten pocit, že to vyšlo. Jsme jako atlet, který ví, že je dobrý, ale při závodě třikrát přešlápne a je konec. Všichni jsme zklamaní. Reprezentace prošla jedinečně kvalifikací bez ztráty bodu.
Pořád se však tvrdilo, že mužstvo prověří až porážky. Teď přišly tři za sebou, všechny těsné o jediný gól: v přípravném zápase s Německem 2:3, s Nizozemskem 0:1 a v pátek s Francií 1:2. Co vám ukázaly?
Ověřil jsem si, že se můžeme rovnat těm nejsilnějším. Jsem přesvědčený, že mám silný tým. Pořád je však co zdokonalovat. Nebyli jsme úderní a efektivní. Člověk se poučí z každého zápasu, z porážky i vítězství.
Jaké jste našel ponaučení?
Že se tvrdě trestají chyby. Když nedáme takové šance, jaké jsme měli, nemůžeme čekat, že vyhrajeme. Francie i Nizozemsko jsou tak silní soupeři, že potrestají cokoli, i to, když nedáte šanci. A musí se počítat i s chybami: jednou ji udělá rozhodčí Collina, podruhé obránce Gabriel. To je prostě tak.
Ale jedna chyba přišla i ve váš prospěch. Penalta na Nedvěda byla přece metr před pokutovým územím.
Vidíte, co dneska rozhoduje ve fotbale. Rozhodčí mají obrovskou moc. Je potřeba je kontrolovat, ptát se, proč něco pískli tak nebo onak. Musí se zodpovídat z toho, co dělají. Vemte si zákrok na Nedvěda. Některý rozhodčí by řekl, že faul začínal ještě před šestnáctkou, jiný, že nejdůležitější je, kde faul skončí. Podobnou polemiku vedli nedávno i slávisté po utkání s Teplicemi v lize.
Po obou zápasech se mluvilo o štěstí a smůle.
Ano, chybělo štěstí. Pavel Nedvěd běžel na brankáře Bartheze, devět z deseti podobných šancí promění a jednou trefí gólmana. A to se stalo s Francií. Kdyby dal gól na dva jedna, tak je po Francouzích.
Opravdu v takových šancích rozhoduje jen štěstí?
To ví jen hráč. A já nemůžu natrénovat zatížení, atmosféru a psychiku při takové šanci. To přijde až v utkání.
Neuhnete z nastoupené cesty?
Ne, ta cesta je správná. Máme v týmu vítězné typy hráčů. Dodáváme jim víru, aby do zápasu šli pokaždé s cílem vyhrát. A oni jedou na doraz. Když to nevyjde, je to smutné, ale takový je fotbal.
Chyběl vám na dva zápasy potrestaný záložník Patrik Berger víc, než jste si před turnajem myslel?
Strašně by nám pomohl, opravdu. Jeho forma je skvělá. Už jen kdyby nastoupil, vzbuzoval by u soupeře obrovský respekt. S ním bychom byli ještě o dost silnější. Tým se sice snažil všemožně Patrika nahradit, ale přesně takový typ hráče nám scházel. Byla to velká ztráta.
Ve středu fotbalisté nastoupí proti Dánsku. Bude to poslední zápas ve skupině, v níž je rozhodnuto. Postupují Nizozemci a Francouzi, Česko s Dánskem pojedou domů. Myslíte, že mužstvo v sobě najde dostatek motivace pro takový zápas?
Kde jinde by měla motivace přijít, když ne na mistrovství Evropy? Kdyby to tak nebylo, hráči tu nemají co dělat. Naše motivace jsou jasné: vítězství a fanoušci. Jak nás lidé povzbuzují, kolik jich přijelo do Amsterdamu i do Brugg, to je něco nádherného. Dlouho jsem nic takového nezažil. To už nejsou ti lidé, co nám fandili před deseti lety na mistrovství světa v Itálii. Tam mívali na tričkách jen něco fixou napsané, někdo nosil šálu a čepici. Ale tady se fanoušci procházejí v dresech. Na zádech mají napsáno Nedvěd, Koller, vždyť i tihle lidé jsou vlastně reprezentanti. Jsou excelentní, my si jich vážíme. Nechceme je zklamat.
