Dva měsíce před mistrovstvím světa, které se uskuteční v Novém Městě na Moravě, mu biatlonistky dělají dvojnásobnou radost. "Doufám, že tím nalákáme další diváky," věří Šikola.
V prozatím nevýrazné zimní sezoně českých sportovců biatlonistky jednoznačně válcují ostatní sporty. "Ale já jsem každý závod nervózní. Jak stárnu, je to horší," směje se.
Dobrý základ + skupina = výsledky
Před letošní sezonou udělal v reprezentaci změnu, v tréninkové skupině dohromady svedl dlouhodobou týmovou jedničku Veroniku Vítkovou a talentovanou Gabrielou Soukalovou.
Dcera stříbrné olympioničky ze štafety v běhu na lyžích ze Sarajeva 1984 Gabriely Soukalové-Svobodové léta trénovala pod vedením rodičů individuálně. Vztahy s reprezentací nebyly právě ideální. "Ale už je to vyřešeno," říká Šikola. "S rodiči získala Gábina skvělý základ, dali jí hodně. Výsledky však ukazují, že trénink v partě ji pomáhá. A nejenom jí."
Úspěšné české biatlonistky Gabriela Soukalová (vlevo) a Veronika Vítková.
Ač Soukalová vyhrála sprint a Vítková byla v Pokljuce osmá, třiačtyřicetiletý kouč euforii krotí. "Pro holky je však důležité uvědomit si, že i když se jim třeba na chvíli nebude dařit, už tam nahoře byly, něco v nich opravdu dříme a musí na sobě pracovat dál," vysvětluje.
Pomohla mononukleóza?
A nakonec přizná: Soukalová ho překvapila. Vždyť před sezonou kvůli mononukleóze vynechala čtyři měsíce přípravy. "Z minulosti má takový tréninkový základ, že jí možná ten lehký odpočinek v jistém smyslu i pomohl," nezabývá se tréninkovým výpadkem.
"Gábina má talent i zdravou ctižádost. Povedly se nám první závody, vezeme se na úspěšné vlně a holky se uklidnily. Už předtím se Gabča prezentovala výborným během a čekal jsem, že pokud se trefí, něco by z toho mohlo být."
Ale na triumf ve Světovém poháru, tak vysoko nemyslel. Situace, kdy se třiadvacetiletá biatlonistka ocitne pod větším drobnohledem, se však neobává. "Předešlé výsledky s ní nic neudělaly a myslím, že ani po vítězství se nic nestane. Tohle je spíš motor do další práce," upozorňuje.
Od začátku sezony sbírá od trenérských kolegů gratulace. V Pokljuce jich bylo nejvíc. "Velmoci se na nás už dívají. Budeme mít trošku větší respekt, což je dobře," říká. Ale vzápětí si povzdechne. "Tak musím začít řešit budoucnost. Vždyť já nemám ani asistenta..."
