V dosavadní historii francouzských etap se na dvoutisícovém gigantu finišovalo jen jednou, v roce 1974 tu triumfoval Francouz Jean-Pierre Danguillaume.
A když se na vrcholu rozdělovaly body do soutěže o krále hor, sbíral je i Richard Virenque, sedminásobný vítěz puntíkatého dresu.
"Kolikrát jsem se na Tourmalet škrábal? Za život několikrát, ať to bylo v tréninku, nebo s číslem na zádech. Myslím, že v závodě víc než desetkrát," vzpomínal v rozhovoru pro iDNES.cz a Radiožurnál.
Co můžete o té hoře říct?
Samozřejmě jediné - je to tvrdý kopec. Je to mytický vrchol Pyrenejí a peloton to letos bude mít hodně těžké, když na něj vystoupá dvakrát. Je to stoupání pro čistokrevné specialisty, vrchaře jako je Alberto Contador. Ten bude mít oproti jiným výhodu. Na všechny tam čeká opravdu strmý výjezd.
Která část je nejnáročnější, z které strany to víc bolí?
Z té, na kterou se bude stoupat ve čtvrtek, to znamená ze španělské strany. Tam je to náročnější než od Mongie. Na úpatí je ten kopec relativně snadný, ale čím výš se stoupá, tím je silnice příkřejší a samotný vrcholek je úplná stojka.
Je to vaše oblíbená hora?
Ne, mám mnohem oblíbenější vrcholy. Tím ze všech nejoblíbenějším je Mont Ventoux, kde jsem vyhrál etapu Tour v roce 2002. Tourmalet bych ve svém žebříčku přirovnal k Marie Blanque, ta je taky v Pyrenejích. Tam jsem vyjel jako první v roce 1992.
Máte na toho dvoutisícového obra i špatné vzpomínky?
Jednou jsem se tam v etapě Tour de France škrábal v mlze, pršelo, ve sjezdu se pak jelo strašně rychle. Každou chvíli jsem mohl udělat chybu a skutálet se někam do rokle. Tam jsem zažil velký stres, tohle se mi vrylo do paměti.
