„Už se hor nemohu dočkat,“ říká Leopold König, v páteční etapě šlapající v popředí na vrchařských prémiích 4. kategorie, kde se drali vpřed též Contador, Nibali, Kwiatkowski a spol.
„A to byl jen náznak toho, co nás teď čeká. Závod je hrozně otevřený a lidi budou muset útočit, aby získali minuty, které ztratili na kostkách,“ je přesvědčen lídr týmu NetApp. Také on si chce vylepšit dosavadní 28. místo.
„Vogézy letos nebudou jen tranzitní hory,“ ujistil Christian Prudhomme, ředitel Tour. König souhlasí: „Bude to bolet.“
Čeká je méně ostrých serpentin než v Alpách, zato řada prudkých pasáží. V sobotu je stoupání na Col De Grosse-Pierre místy až 16procentní a po něm přijde krátké, ale strmé La Mauselaine, první horský dojezd tohoto ročníku. „Až tady opravdu začne Tour vrchařů. Mnozí tu ztratí,“ říká Jean-Christophe Peraud, kapitán týmu AG2R.
Nedělní menu tvoří hned šest vrchařských prémií včetně Le Marksteinu, první letošní „jedničky“. Na posledních 43 kilometrech sice přijdou sjezd a rovina, ale kolik cyklistů se udrží až sem?
Už tak znavené nohy potom dostanou v pondělí pořádnou nálož na šestikilometrovém výšlapu do cíle na Le Planche des Belles Filles, k němuž dojde po šesti předchozích kopcích obtížně kontrolovatelné etapy. Předloni tu Froome pomohl Wigginsovi do žlutého dresu. A letos? Opustí proslulou planinu ve žlutém dresu stále ještě Vincenzo Nibali?
„Vyhnul jsem se pádům, mám náskok, cítím se před horami silně,“ tvrdil v pátečním cíli Ital. Zato Andrew Talansky, šampion závodu Dauphiné, měl tělo pomlácené a psychiku rozhozenou. „Gerrans mě před cílem srazil na zem,“ rozčileně křičel.
Před 109 lety se právě ve Vogézách stala Tour poprvé horským závodem, když se jezdci v ročníku 1905 drápali na Ballon d’Alsace, 1168 metrů vysoký vogézský průsmyk. Do itineráře jej prosadil Alphonse Steines, spolupracovník ředitele Tour Henriho Desgrange.
„Vražedný kopec. Tam nikdo nevyšlape. Bude to tvoje vina,“ varoval tehdy Desgrange kolegu. A vskutku, takřka všichni jezdci sesedli ze svých těžkých kol s jediným převodem. Jen jediný ne! Bývalý prodavač René Pottier vyjel rychlostí 20 km/h na vrchol a sám Desgrange unešeně psal: „Ti z nás, kdo byli svědky této osamělé, vysokorychlostní jízdy, se nepřestávali divit, zda to vše nebyl jen sen.“
O den později si toto úsilí vyžádalo daň a Pottier kvůli zánětu šlach vzdal. Další ročník Tour už vyhrál - jenže téhož roku spáchal dodnes tajemstvím zahalenou sebevraždu. Šampion Tour se oběsil.
