Zajel ho totiž necelé čtyři týdny po těžkém pádu, po kterém mu šlo o život. "Zlepšuje se to každým dnem, teď už by to mohlo dát i na sto padesát kilometrů," hlásil nadějný borec v pátek.
Přitom na začátku května po jeho pádu došli lékaři k následující diagnóze: vážné zranění hlavy, pochroumaná lícní kost a především taková tržná rána na noze, která hrozila vykvácením či minimálně amputací.
Pár dnů po pádu jste mluvil o tom, že nevíte, kdy a zda se ještě k závodům někdy vrátíte. Tyhle myšlenky jste už zahnal?
Zatím jenom trénuju, ale je pravda, že všechno jde mnohem rychleji, než jsem čekal. Dokonce není vyloučené, že bych mohl stihnout mistrovství republiky, které se jede na konci června.
Vaše zranění ale byla velmi vážná, už je vše v pořádku?
Ještě mě příští týden čeká vyšetření na ultrazvuku, zda je operovaná žíla v pořádku. A k tomu zátěžkový test, zda vydrží také větší zatížení. Každopádně jsem rád, že můžu tak brzy jezdit. Avšak nechci nic uspěchat. Rád bych závodil co nejdřív, ale zdraví je přednější. Už také proto, že teprve s odstupem času člověk vidí, co se všechno mohlo stát.
Prý jste mohl mimo jiné přijít o nohu, je to pravda?
Doktoři mi říkali, že chyběl tak centimetr a bylo zle, protože by rána zasáhla tepnu. V té chvíli by hrozilo vykvácení nebo amputace nohy.
Prý jste ale hned po pádu chtěl jet dál?
To je takový cyklistický reflex. Spadnete a v tu chvíli koukáte, jak rychle nasednout na kolo a jet dál, protože v balíku ostatní ujíždějí a každá vteřina je znát. Navíc mě nic v první chvíli nebolelo
Kdy jste poznal, že to dál nepůjde?
Když jsem se chtěl zvednout, tak jsem koukal, že mám na rukách krev. Nejdřív jsem se díval, z koho to je, pak jsem si šáhl na hlavu a bylo jasné, že něco není v pořádku. Hned jsem věděl, že to bude na šití.
Ale váš život víc ohrožovalo zranění nohy, toho jste si nevšiml?
Až po chvíli, kdy mě pořadatelé nechali sednout na kraj silnice, tak jsem si té díry do stehna všiml, byla až na kost. Najednou to na mě padlo a člověk začal cítit bezmoc. Všude kolem krev, nepříjemný zážitek.
Za jak dlouho jste se dostal do nemocnice?
Asi za hodinu jsem byl v Považské Bystrici a zase to nebylo moc příjemné. Doktoři mluvili neurčitě, pak přišli na to, že je poškozená žíla, tak mě operovali. Po dvou dnech jsem si vyjednal převoz do Hradce, kde se přišlo na to, že je potřeba ještě operovat lícní kost.
Když slyším, co jste prodělal, vůbec bych se nedivil, kdybyste na kolo zanevřel. Jaký byl návrat?
Chtěl jsem všechno dělat co nejrychleji, abych opravdu strach nedostal. Jak to šlo, odhodil jsem berle a hned jsem zkusil vyjet na kole. Je ale pravda, že první pět minut jsem se bál zraněnou nohou šlapat a točil jsem jen zdravou. Pak už to ale šlo rychle a každý den jsem mohl přidávat.
Zatím trénujete sám, ale ke zranění jste přišel při hromadném pádu pelotonu. Nebudete mít větší respekt právě z toho?
Možná trochu ano, přece jen si člověk uvědomí, jak strašně blízko je riziko. Ale mám chuť se vrátit a věřím, že tohle zůstane jen jako další životní zkušenost.
