Roky poslouchal, že by měl něco zásadně změnit. Od chvíle, co si loni plácli se slavným Goranem Ivaniševičem a rozšířili řady dvojic ve složení hráč–superkouč, novinky přicházejí. I daně za ně?
„Jo, může bejt. Určitě,“ přitaká. „Jste na něco zvyklí a najednou je to jiné než x předchozích let. Aspoň se něco děje. Na něčem pracujete, zkoušíte, děláte to jinak.“
Dalším pařížským testem bude dnes 21letý Rus Chačanov. Symbolické: Berdych se s Ivaniševičem odhodlali k rozbíjení stereotypů nejen kvůli velkému snu o grandslamu, ale i kvůli pohybu světa okolo: „Nejde jen přihlížet, jak se tam derou noví kluci, a nereagovat na to. Nejde nic neřešit a myslet si, že to bude pořád stejné, že to bude stačit.“
Zažil jsem lepší období
Roky měl za svoji obdivuhodnou vyrovnanost výkonů tenisovou permanentku mezi nejužší elitou. To na Australian Open už byl letos nasazenou desítkou, v Paříži je turnajovým číslem 13. Nepřidává tituly.
A nelže sám sobě.
„Samozřejmě jsem zažil lepší období. Není to ideální. Takové, jak jsem byl v předchozích letech zvyklý,“ řekl Berdych. Těší jej, že po loňské operaci slepého střeva nyní zůstává zdravý. Plánuje rozložit síly na celý rok. S Ivaniševičem pracují na ledasčem. Cítí, že to je nutné.
„Neřekl bych, že to byl můj věčný problém, ale vždycky spousta lidí zmiňovala servis. To je poměrně velká změna,“ říká. „Není to opravdu jednoduché. Člověk musí tvrdě makat a jít si za tím. A taky přijít na kurt a odvést co nejlepší výkon. To se mi taky párkrát nepovedlo.“
Další úkol pro Ivaniševiče? Jak se to vezme. „Těžko říct, jestli za to může trenér, nebo ne,“ uvedl Berdych. „Na kurtu je člověk sám.“
Proces bolí a občas drhne, ale je i k čemu vzhlížet. Souboj s Rogerem Federerem v Miami, to byla partie rovného s rovným. Berdych sice padl v tie-breaku třetí sady, ale při formě „maestra“ šlo víc o projev, ne o výsledek. „Tohle je určitě cíl, jak by to mělo vypadat,“ říká.
Ale frekvence musí být častější.
„Myslel jsem si, že tam po zápase s Rogerem byl náznak toho, že se doopravdy začíná něco měnit. Ale necítím, že by na to dokázal dobře navázat,“ hodnotil parťáka z vítězných Davis Cupů před startem grandslamu Radek Štěpánek. Je fér dodat, že to říkal ještě předtím, než Berdych v Lyonu došel do finále.
„Vím, že dělá všechno možné, aby se zlepšoval. Ale čas utíká. Všichni z první desítky jsou lehcí, snaží se shazovat. Berďa má jinou konstituci,“ řekl Štěpánek. „A je tu čím dál víc vlků. Tenis se začíná strašně měnit. Těžko najdete hráče, který by nebyl všestranný.“
Jak s věkem začít riskovat
Úskalí je dost, v Paříži třeba Berdychovi hrozí již ve 4. kole světová jednička Andy Murray; žebříčkový pokles je znát. A pak je tu paradox: ve věku, kdy by mu přirozenost velela něco jiného, jde přímo proti ní.
„Nejde nic neřešit a myslet si, že to bude pořád stejné. A že to bude stačit.“ Tomáš Berdych o vývoji tenisu |
„Čím je člověk starší, tím víc jde k tomu, že je opatrnější,“ líčí Berdych. „Spíš vidí úspěšnost, než aby extrémně sázel na riziko. I tohle je jedna z věcí, kterou si musíte vsugerovat.“ Jaký to kontrast proti „vlkům“ ztělesněným třeba Dominicem Thiemem: „Ve dvaceti je to naopak. Člověk na riziko nehledí.“
Existuje tenista, který v 35 letech čas obelstil a hraje asi nejlépe v kariéře. „Jenže Roger je mimo tuhle planetu,“ zmiňuje, jak Federer po půlroční pauze hned vyhrál Australian Open. „Moc lidí, co si můžou dovolit totéž, na tomto světě není.“
Že čahoun z Valašského Meziříčí není Federer, je zřejmé. To nemá být posměšná poznámka, Švýcar se teď tyčí i nad větší borce. Sbírá tituly, dopřává si pauzy. Jeho pozice je vážně luxusní. „Nevím, jestli se v jeho letech budu pohybovat tak vysoko, abych si takové věci mohl dovolit,“ říká Berdych. „Nebo abych před vámi vůbec mohl sedět.“
Otázek je dost. Na některé možná odpoví už Paříž.
