Co víc si přát, než když svou sportovní kapitolu uzavřete na závodu, se kterým jste srostlí, na kterém vás nejvíc oslavovali a na kterém máte i v šestatřiceti velkou šanci vyhrát.
On se o to v neděli na Paříž-Roubaix, klasice všech klasik, pokusí.
Proto si o čtvrt roku prodloužil kariéru. Aby mohl ještě jednou, popatnácté, vyjet vstříc dlážděné krychli, kterou se na velodromu v Roubaix dekoruje vítěz.
Čtyři už má doma. Jen další belgická legenda Roger de Vlaeminck vlastní totožné dlážděné kvarteto.
Teď má Tommeke poslední šanci získat rekordní pátou. Pak odloží kolo, opije se a bude po všem. „Jsem si jistý, že v pondělí budu mít největší kocovinu v životě,“ smál se na své poslední předzávodní tiskové konferenci.
With an eye on the all-time record, Tom Boonen remains calm heading into his final #ParisRoubaix. Great from @ssbike https://t.co/89yAujdZEL https://t.co/Oo8ajkiQgb
Nejlepší v historii
Na kostkách je nejlepším cyklistou historie. Ani bájný Eddy Merckx, ani zmíněný de Vlaeminck, ani Švýcar Fabian Cancellara nevyhráli tolik dlážděných klasik.
Symbolicky tak belgický cyklista uzavře svou kariéru na té největší. Na té, kde se zrodila jeho legenda. „Tady jsem se stal závodníkem a tady také skončím. I kdybych vyhrál, bude to můj poslední závod,“ říká.
V jednadvaceti na štrece mezi Paříží a Roubaix debutoval. V profesionálním pelotonu byl bažantem, za sebou měl teprve šest závodů, a když spadl jeho lídr George Hincapie, dostal volnou ruku.
Dojel si pro třetí místo za Johanem Museeuwem a Stefanem Wesemannem.
Vítězný Museeuw, jeho tehdejší vzor a trojnásobný šampion, na něj v cíli ukázal a prohlásil: „Ten bude mým nástupcem.“
ROK 2012. Belgický fanoušek žene Toma Boonena, který se právě odpoutal od zbytku světa za čtvrtým titulem z Pekla severu.
Trvalo tři roky, než poprvé zvedl těžkou dlážděnou krychli nad hlavu. Dokázal to pak ještě třikrát.
Nejpamátnější je zatím jeho poslední triumf z roku 2012. Když tehdy zaútočil 50 kilometrů před cílem, mnozí si klepali na čelo.
Vyhrál o 1:39 minuty.
Miláčkem Belgie
Proč ho v Belgii tak milují?
Důvodů je víc. Vždycky byl duší závodníkem. Měl odvahu útočit na místech, kde by na to většina cyklistů ani nepomyslela. Jen si vzpomeňte na nedělní Flandry, kde k útoku, ze kterého později profitoval vítězný Philippe Gilbert, zavelel 95 kilometrů před cílem!
„Ve svých posledních závodech přece nebudu sedět na zadku,“ říká.
Dalším z důvodů je jeho loajalita.
Do profipelotonu vstoupil ještě v dresu US Postal, už za rok se ale stěhoval do belgického Quick-Stepu, kterému zůstal věrný dodnes.
Tady se sešel se svým mentorem Patrickem Lefeverem. Spolu dosáhli na největší Boonenovy úspěchy. Kromě klasik vyhrával Tornado Tom, jak se Boonenovi taky přezdívá, i etapy na Tour, kde získal i zelený dres v bodovací soutěži, stal se i mistrem světa.
Nezdráhá se pomoct a poradit svým mladším kolegům, z jeho rad často čerpá i Zdeněk Štybar. A když ví, že nemá na to, aby sám vyhrál, neštítí se pracovat pro své kamarády z týmu, jak i letos předvedl třeba na klasice Milán-San Remo, kde jel pro Gaviriu s Alaphilippem.
V pelotonu vlastně nemá žádné nepřátele. Dřívější belgické šampiony klasik často provázely rivality plné nevraživostí, sporů i výčitek.
To Boonen nezná.
S Fabianem Cancellarou zažili desítky napínavých bitev, vždycky se ale respektovali a zůstali přáteli.
Pro Petra Sagana byl dětským vzorem, hrdinou. „Když vyhrál titul mistra světa, seděl jsem doma u televize a fandil mu,“ vyprávěl slovenský cyklista.
Boonen byl zase prvním, kdo Saganovi gratuloval k duhovému dresu už předloni v Richmondu. To samé se pak událo i loni v Dauhá, a to přesto, že druhého Boonena právě Slovák obral o druhý titul mistra světa.
Tom Boonen
Mezi hvězdami jeho formátu těžko najdete příjemnějšího partnera pro rozhovor. I tenhle cyklistický bůh je ale stále také člověkem. Člověkem chybujícím.
Třikrát ho v kariéře přibrzdila kokainová aféra, měl i problémy s alkoholem. Dělal si legraci, že pil 364 dní z 365. „Ale pak přijde den, kdy piju už opravdu moc a najednou jsem úplně jiný člověk. A kokain? Ten je všude kolem nás. Je těžké odolat pokušení. Vlastně je jednodušší se k němu dostat než vypít šálek kávy,“ řekl před lety.
Všechny tyhle excesy mu Lefevere i belgičtí fanoušci dávno odpustili. A i pro jeho věčné návraty ho tak zbožňují.
Málem přišel o ruku
Začátkem roku 2013 se mu po pádu do ruky dostala bakteriální infekce, která jej málem připravila o ruku.
Kdyby jej lékaři operovali o osm hodin později, dostala by se infekce až na kost a o ruku by přišel. „Infekce se nakonec zastavila jen pár centimetrů od kosti,“ ulevil si tehdy.
I po tomhle hrůzném zážitku se vrátil zpět mezi elitu.
Víc než dvacet tisíc fanoušků se s ním na konci dubna přijde rozloučit na závod „Tom says Thanks!“
Teď ho ale čeká ještě jeden, poslední závod kariéry. Jeho závod. „A já ho chci vyhrát,“ varuje.
Už loni byl k historickému pátému triumfu blízko. Tehdy mu vstup mezi nesmrtelné překazil Mathew Hayman. Kdyby vyhrál, možná by skončil už před rokem.
DÍKY, TOME! Tom Boonen dostal před svým posledním závodem kariéry stylový dort.
Takhle si ale kariéru o rok prodloužil.
Když se Petra Sagana na tiskové konferenci v pátek novináři ptali, jaké je Boonenovo největší vítězství kariéry, Slovák se usmál a odvětil: „Počkejme na neděli.“
Jestli to dokáže, postaví mu v Belgii sochu.
A v popularitě se snad vyrovná i legendárnímu Merckxovi.
Boonenovy triumfy na Paříž-RoubaixVítězí na Flandrech překvapivým sólovým útokem. O týden později volí na Roubaix jinou taktiku. Drží se ve vedoucí skupině s Georgem Hincapiem a Juanem Antoniem Flechou. Spolu dorazí až na velodrom a mladý Belgičan vyčkává až do předposlední zatáčky, než oba jednoduše přespurtuje. „Ve čtyřiadvaceti mám double, to je fantazie. Už vlastně nemusím dlouho závodit, co?“ Dostává přezdívku Tornado Tom, celá Belgie mu leží u nohou a Lefevere kolem něj pro příští roky staví tým. Na podzim se pak stává světovým šampionem. U televize mu fandí i jistý Peter Sagan. „Byl mým idolem,“ přiznává. Tentokrát není největším favoritem. Fabian Cancellara zažívá fenomenální jaro. Vyhrává Strade Bianche, Tirreno-Adriatico i Milán-San Remo. I proto je jedničkou na startu on. Šestatřicet kilometrů před cílem právě Švýcar zrychluje. Udrží se ho jen Boonen a Alessandro Ballan z Lampre. Belgičan později v cíli přizná, že si nemyslel, že by toho dne měl nejlepší nohy. Teď se ale podívá kolem sebe. Vidí Cancellaru, kterého chytají křeče a Ballana, který je rád, že se se dvěma šampiony na Carrefour de l ́Abre vůbec udržel. Na velodromu je to Ballan, kdo nastoupí jako první. Když se ale 50 metrů před cílem zvedne Boonen, jako by Ital zastavil. Je podruhé králem Pekla severu. Tentokrát to není tak snadné. Kvůli defektu musí měnit kolo, poslední hodina je pro něj ryzí dřinou. Šestnáct kilometrů před cílem je to nicméně on, kdo všem uniká. V sekci Carrefour de l ́Abre si na zemi ustelou Juan Antonio Flecha i Thor Hushovd. A tak je to Filippo Pozzato, kdo Belgičana stíhá. Fanoušci po Italovi lijí pivo, on se přesto k Boonenovi přiblíží, až na deset vteřin. Víc už nedokáže. Boonen se na velodromu několikrát otočí, aby se ujistil, že už ho o vítězství nemůže nikdo připravit. Na jaře posbírá devět vítězství, na Paříž-Nice se dočká i toho stého v kariéře. Navíc, jeho věčný rival Cancellara je mimo hru, na Flandrech, které Boonen vyhrál, si Švýcar zlomil klíční kost. Už vyhrál i E3 Harelbeke, Gent-Wevelgem. Co Roubaix? Bude to nejúchvatnější ze všech jeho triumfů na Pekle Severu. Spolu s Pozzatem a Ballanem ujíždí už na dvanáctém sektoru pavé. Padesát kilometrů před cílem se vydává na osamělou pouť. „Věděl jsem, že mohu udržet své vysoké tempo velmi dlouho. Tajemstvím není jet rychle, ale vědět, jak dlouho si vaše tělo může takové tempo dovolit,“ poví pak. Stíhá ho tým Sky, marně. Boonen neustále navyšuje svůj náskok až na 1:39 minuty v cíli. Cyklističtí experti o něm hovoří jako o nejlepším jezdci na kostkách v historii. Stal se prvním cyklistou, kterému se povedlo dvakrát vyhrát double Flandry – Roubaix. Po dvou otřesných sezonách, kdy neustále padal a trápila ho zranění, se vrací na výsluní. „Jedinou věcí, kterou jsem potřeboval, byl čas. Motivaci jsem nacházel i ve vědomí, že už jsem tyhle závody dříve vyhrál.“ |
