A nikomu nevadilo, že domácí nakonec v pátek večer prohráli 2:3 a do čtvrtfinále Ligy mistrů tak postoupil z druhého místa ve skupině soupeř, zatímco na tým Ostrova „zbylo“ čtvrtfinále Poháru ETTU. Ostatně, zmíněná prohra tolik nevadila ani slavnému Bollovi.
„Není to žádná tragédie. Věděl jsem, že Tomáš je dobrý soupeř, který už posbíral slušnou řádku cenných vítězství, navíc šlo o můj první soutěžní zápas po zářijové operaci kolena a tudíž se teprve rozehrávám,“ pravil zkušený hráč, který má ve sbírce i světové a olympijské medaile, během autogramiády, jež se uskutečnila po utkání.
V jakém stavu je vaše koleno?
Cítím, že je to týden od týdne lepší a lepší, ale nechci v olympijské sezóně nic uspěchat. V podstatě až ve čtvrtek tady v Havlíčkově Brodě jsem poprvé naplno trénoval s mužstvem a zahrál si i tréninkové sety, dosud jsem se připravoval individuálně. Nadešel čas, abych vyzkoušel i zápasové zatížení - stalo se, prohrál jsem, ale takový je sport.
V České republice jste zdaleka nehrál poprvé. Na kterou akci nejraději vzpomínáte?
Určitě na mistrovství Evropy 2010 v Ostravě, kde jsem získal tři zlaté medaile. To byl opravdu vydařený šampionát. Vyhrál jsem dvouhru, spolu s Christianem Süssem čtyřhru a první jsme byli i v soutěži družstev. Na Ostravu mám krásné vzpomínky.
V Lize mistrů jste dvakrát hrál v Praze, poprvé to bylo před lety ještě v dresu Gönnernu v maličké hale na pražské Kotlářce. Vzpomínáte na ten zápas?
Ano, pamatuju si to dobře. Nebylo to pro mě ale nic nového. V Erbachu, třináctitisícovém městě, odkud pocházím, jsem dlouho trénoval a hrál právě v takové malé hale. Proto jsem s tím nikdy neměl problém. Myslím, že většina stolních tenistů hraje radši v zaplněné malé hale, než v desetitisícových arénách, které zejí prázdnotou. Také stolní tenis je hodně o atmosféře.
Takže se vám prostředí ve vyprodané hale kulturního domu v Havlíčkově Brodě zamlouvalo?
Bylo to prima, atmosféra byla velmi dobrá, oba celky ještě mohly z druhého místa ve skupině postoupit do čtvrtfinále Ligy mistrů. Před zápasem jsem si myslel, že máme zkušenější tým, což nám bude hrát na ruku, ale nakonec jsme měli namále.
