Ramena má široká jako kdekterý veslař. Z její snědé tváře šlehá odvaha. Tvrdostí úderů se jako jedna z mála tenistek může rovnat superženě Sereně Williamsové.
Garbiňe Muguruzaová se loni ve Wimbledonu protloukla do finále, před měsícem se před fotoreportéry mazlila s trofejí pro královnu Roland Garros a do Londýna přiletěla jako žhavá favoritka. Předevčírem ji však už ve druhém kole vyřadila slovenská kvalifikantka Čepelová.
„Připadala jsem si prázdná. Každý mě tu sledoval. Je to nová zkušenost. Příště musím víc odpočívat.“
Garbiňe Muguruzaová a její triumf a pád. Po vítězství na Roland Garros přišlo brzké vyřazení ve Wimbledonu.
Příběh 22leté Španělky zapadá do nedávné historie a potvrzuje, že první posvícení následuje kocovina:
2008: Ana Ivanovičová, Wimbledon. Srbku ověnčenou titulem z Paříže hladce zdolává ve 3. kole Číňanka Čeng Ťie, až 133. žena světa.
2010: Francesca Schiavoneová, Wimbledon. Italka zářila na antuce, leč na trávě ji poráží hned v úvodu vadnoucí Ruska Duševinová.
2011: Li Na, Wimbledon. Ani ctěná čínská lady nezvládá přechod z nejpomalejšího povrchu na nejrychlejší. Ve 2. kole nevyužívá dva mečboly a podléhá Němce Lisické.
2011: Petra Kvitová, US Open. Vznesla se jako hvězda nad All England Clubem, načež okamžitě ztroskotává na Flushing Meadows. V utkání s Rumunkou Dulgheruovou páchá 52 chyb a vypadává.
2012: Sam Stosurová, Australian Open. Národní hrdinka po triumfu v New Yorku na domácím mistrovství selhává. Drcena očekáváním se vzdává Rumunce Cirsteaové.
Samantha Stosurová
Marion Bartoliová
Flavia Pennettaová
2013: Marion Bartoliová, US Open. Francouzka překvapivě dobyla Wimbledon, načež po 40 dnech uťala kariéru kvůli opotřebení těla i mysli. V Americe ani nenastupuje.
2015: Flavia Pennettaová, Australian Open. Podobný případ. Po senzačním vítězství na newyorském betonu oznamuje, že na sklonku sezony skončí s tenisem.
2016: Angelique Kerberová, Roland Garros. Němka v Melbourne skolila Serenu, jenže v Paříži podléhá Nizozemce Bertensové. Bolí ji rameno. Ničí ji tréma. Eva Pfaffová, bývalá 17. dáma žebříčku a nyní psycholožka, prohlásila: „Nepřekvapuje mě to. Člověk se po průlomu musí znovu zorientovat, což chce čas. Všechno je totiž náhle jinak.“
Dračice, které se lačně vrhaly do bitev s favoritkami, se najednou stávají lovnou zvěří. Terčem. Každá rivalka se na ně hodlá vytáhnout.
2011. Petra Kvitová nemůže uvěřit tomu, že před chvílí vyhrála Wimbledon. Vzápětí na ni dopadne tíha blyštivého triumfu.
Dívky ze stínu se ocitají ve středu pozornosti. Aspoň kousek z nich se snaží utrhnout znenadání se vyrojivší sponzoři, fanoušci i novináři.
Potřebují si jinak uspořádat program. Nacházet vzácné chvilky na oddech a také oprašovat motivaci, s čímž zápolí i jiní sportovci - o kocovině šampionů se nezřídka hovoří a píše třeba v NHL. Ženy jsou však zpravidla citově rozkolísanější než muži. Déle pátrají po blahodárné rovnováze. „O to sladší pak bylo druhé wimbledonské vítězství,“ tvrdí Kvitová. „Dokázala jsem, že ho umím zopakovat.“
Povedlo se jí to po třech letech. Ostatně pouze čtyři tenistky v open éře získaly druhý grandslamový titul hned po tom prvním: Australanka Evonne Goolagongová (1971) a Američanky Chris Evertová (1974), Venus Williamsová (2000) a Jenny Capriatiová (2001).
