Zkroušená? Vystresovaná? Nabroušená? Kdeže! Ze šestadvacetileté levačky čiší pohoda i po bídných měsících, po nichž klesla až na 12. místo na žebříčku. Postoupila do čtvrtfinále v Indian Wells a semifinále ve Stuttgartu, jinak klopýtá.
Jste venku z top 10. Štve vás to?
Upřímně se o žebříček skoro nezajímám. Že vypadnu z desítky, jsem se dozvěděla mimochodem. Samozřejmě mě ten pokles mrzí, ale pro mě to není priorita. Věřím, že se zase dostanu nahoru. Jde jen o to kdy.
Vzhledem k výsledkům v prvních pěti měsících roku je sešup zasloužený, souhlasíte?
Start určitě nebyl úplně nejlepší. Zažila jsem spoustu různých věcí. Žebříček je spravedlivý. Nedá se nějak obejít, ošidit. Pěkně ukáže, co se v uplynulých dvanácti měsících stalo. Ostatní holky hrajou líp, takže se do top 10 podívají ony.
Berete vyhnanství z úplné špičky jako motivaci? Chcete všem ukázat, že do ní patříte?
Ten pocit mám delší dobu. Netýká se to jenom top 10. Soustředím se na svou hru a na výsledky na turnajích. Vím, že o mně spousta lidí pochybuje. Občas se ke mně donese, co se píše. Ale nejvíc bych to chtěla dokázat sama sobě. Jako když jsem podruhé vyhrála Wimbledon a potvrdila si, že to svedu znovu.
Po sedmi letech jste se v lednu rozešla s koučem Kotyzou. Jak rozhodnutí vnímáte teď?
Jako správné. S Davidem jsme prožili hodně. Byla to jízda - nahoru i dolů. Krásné roky. Ale potřebovala jsem udělat změnu, která mě pošťouchne dál. Věřím, že se to ukáže.
Jenže výsledky tomu zatím nenasvědčují, souhlasíte?
No, ale třeba ve Stuttgartu jsem se cítila velice dobře. Bohužel mě přibrzdily zdravotní potíže. Natrhla jsem si břišní sval, takže před Madridem jsem hrála asi 45 minut. Po návratu jsem onemocněla a brala antibiotika, proto jsem ani před Římem netrénovala. Podle toho to pak vypadalo. Ale po pádu se člověk musí umět postavit na nohy.
Máte opravdu touhu vstát a rvát se? Někdy to tak nevypadá.
Rozhodně! V minulosti mě možná napadlo, že bych s tenisem sekla. Ale teď určitě ne. Vždycky o sobě pochybuju, před každým turnajem a zápasem. Ale takovou chuť a motivaci jsem dlouho necítila.
Gavrilovová. Brengleová. Ostapenková... Letos jste podlehla sokyním, které jsou hluboko pod vámi. Zdolala jste jedinou rivalku z top 30 - Muguruzaovou. Nekazíte si jméno?
Ale vždyť mně se už od vstupu na WTA Tour stávalo, že jsem překvapivě vypadla v prvním kole. To už ke mně tak nějak patří.
Vaše vlny jsou proslulé. Ale dřív jste si své „průšvihy“ vyžehlila vyhraným turnajem. Na titul čekáte už od loňského srpna.
Tak třeba to teď přijde. (směje se)
Už aby to bylo!
Ráda bych si ty průšvihy vyžehlila. Na druhou stranu mě v poslední době porazily Radwaňská, Makarovová, Kerberová a Keysová. To nejsou špatné hráčky. Z minulých měsíců bych nedělala zásadní závěry.
Takže jste neměla nutkání založit s hokejistou Meidlem rodinu a kurtům nadobro zamávat?
Ne. Svatba nebyla úplně v plánu, i když jsme s Radkem byli zasnoubení. Určitě jsem si nepředstavovala sebe samu ve svatebních šatech. Navíc jsme se rozešli. Jsem sama.
Potvrdilo se, že tenistky při svém životním stylu jen těžko udržují trvalejší vztahy?
Hm. Jsme pořád pryč. Je to všechno náročnější. Představovali jsme si naše soužití jinak. Naše cesty se rozešly. Není to nějaká tragédie, ačkoliv příjemně mi z toho není.
Jak moc vás rozchod zasáhl?
Pokaždé mě to vezme. Hodně jsem přemýšlela, byly tam nervy. Nějakou energii mi to nejspíš ubralo. S Radkem jsme toho za dva roky zažili hodně. Mrzí mě to. Je fajn člověk. Doufám, že se mu bude dařit - jak na ledě, tak v soukromí.
Nemáte za sebou zrovna báječné období, přesto působíte spokojeně. Jste šťastná?
Jsem! Může to působit divně, ale jsem šťastná. Volnější. Vyrovnanější. Jak jsem starší, nedělám z menších problémů drama. V tenise jsem zažila dost. Porážky mě tolik netíží. Vím, jak se s nimi vypořádat.
Není to v kariéře na škodu? Nepotřebujete přísnější vedení?
To si nemyslím. Není pravda, že bych neznala dril. Často jsem v závěru tréninku ráda, že jsem ho vůbec dokončila. Nepotřebuju někoho, aby mě buzeroval. Vím, co musím dělat. Bez práce nejsou koláče.
Máte čisté svědomí, co se týče oddanosti tenisu?
Úplně. Můžu se klidně podívat do zrcadla! (žertovně)
Ale znalci míní, že vám chybí vydřená jistota úderů. Co vy na to?
Když jsem si místo Fed Cupu ve Švýcarsku udělala dvoutýdenní přípravu na antuce, hodně jsem se herně zvedla. Taky jsem to ve Stuttgartu ukázala. Pak jsem kvůli zranění zase vypadla z rytmu. Bohužel. Kdybych vydržela měsíc v kuse zdravá, všechno by se výrazně zlepšilo.
Úvahám, že si hlavně hlídáte pohodu, nahrálo taky angažování Františka Čermáka, který dosud netrénoval a má pověst možná až příliš hodného člověka...
Franta je hlavně profík. Končí s kariérou, ale pořád chodí cvičit, hraje, aby byl v co nejlepší kondici. Určitě je hodný, ale baví se s kondičním koučem (Davidem Vydrou) a čím dál víc vidí, co potřebuju.
Proč jste najala právě Čermáka?
Jistě ne proto, že je dobrák. Chtěla jsem Čecha. Někoho, kdo se mnou může kvalitně hrát v tréninku. Tím byl výběr omezený. Nepotřebuju mentora, který mi bude jenom stát za zády a komandovat mě.
Takže superkouče jste zavrhla?
Ano. Těžko bych snášela ten tlak. Když bych dělala s brutálně dobrým bývalým hráčem, svazoval by mě pocit, že se musím zvlášť ukázat.
Pozorujete na sobě nějaké pokroky? Snažíte se o zpestření svého projevu na dvorci?
Trénujeme ve větší intenzitě. Hodně výměn, hodně ukončení, prokládáme to servisem a returnem. Hodně volejů, přechod na síť, sem tam kraťas, čop. V zápasech mě pak častěji napadne, abych zkusila jinou variantu než ránu zezadu.
Zvlášť ve Stuttgartu platilo zkrácení hry na rivalky, jež se brání daleko za základní čárou, že?
Jo jo. Když to pak ty holky dobíhají, nejsou většinou dost šikovné, aby z kraťasu zahrály něco extra. Taky se cítím líp fyzicky, vydržím v delších výměnách, když potřebuju.
Čeká vás nabitý program. Roland Garros, Wimbledon, olympiáda, US Open. Co očekáváte?
Hrozně se těším. Teď trénuju na Paříž, kde se chci ukázat. Dál radši nekoukám. Loni jsem se na Roland Garros trápila od začátku turnaje.
Zvlášť osmifinálové vyřazení od Bacsinszké za soumraku, to bylo utrpení na pohled.
Ono je to utrpení i hrát! (směje se)
To věřím.
Tenis mě teď vážně baví. Dokonce i trénovat! Vím, že ta dřina při cestě nahoru bude bolet, ale já mám výzvy ráda. Konkurence se zvětšuje. Mezera mezi nejlepší desítkou a hráčkami top 50 se smazává. Nasazené holky vypadávají dřív. Jsou víc v nervech. Ženské, no. Hrůza!
Když jste nyní vyrovnanější, snášíte líp předzápasovou trému?
Pořád tam je. K tenisu asi patří.
Víte, že někdy na dvorci vypadáte otráveně? Záleží vám na tom?
Je pravda, že proti Keysové v Římě jsem byla kyselá. Neměla jsem natrénováno a skoro se nepohnula. Ale jinak si na kurtu v poslední době nepřipadám naštvaná.
Ani v Melbourne proti Gavrilovové jste nevypadala šťastná.
No jo. Tam jsem byla ztracená. V takovou chvíli mám dojem, že dělám blbosti. Že špatně volím údery. Jsem zmatená. Ne nesoustředěná, ale zmatená. Ona mi všechno vrátí, zabíjí mi to, já nestíhám. Jsem roztěkaná, naštvu se... A už se to kupí. To je pak tragédie! Pro mě největší peklo. Ale fakt se mi to teď nestává.
Když jdete na kurt, víte, jak vám to půjde?
Jsem strašně opatrná. Když tuším, že to bude dobré, tak se bojím, abych to nezakřikla. Abych nedostala facku. Radši se krotím, abych se mohla příjemně překvapit.
Vy jste vážně zvláštní povaha... Jak moc vás láká Rio? Platí, že je to pro vás akce roku?
Platí. Kdybych si měla vybrat, nejradši bych to trefila na olympiádě. V Londýně na trávě každý čekal, že něco urvu, bohužel se to nepovedlo (vypadla ve čtvrtfinále s Kirilenkovou). Kéž bych to napravila. Olympoška v prestiži dotáhla grandslamy. Znamená pro mě čím dál víc.
Petra Kvitová na dalších hrách v Tokiu v létě 2020. Jak je to pravděpodobné?
Nevím. Neumím si představit, co se stane za čtyři roky. Bude mi akorát třicet. To bych si teoreticky ještě mohla zahrát. Určitě to nevylučuju!
