Na postup se lopotila dvě hodiny a šestnáct minut. Sedmkrát ztratila podání. Devětkrát ho však ukradla své rivalce. Opět předvedla, že má srdce bojovnice. A třebaže s ní párkrát lomcoval vztek, ovládla se. I proto si připsala další úspěch povedeného roku 2014.
Zažila jste v tomhle mači velký nápor na nervy?
Hrozný! Ona hraje hrozně nepříjemný tenis, samý čop. Ale já tam dneska nechala úplně všechno. Strašně jsem chtěla, bojovala jsem do posledního balónu. Vyhrávat takovým způsobem, to je hezký pocit.
Co vám na kurtu nejvíc vadilo?
Podmínky byly náročné. Vítr se pořád točil. Výměny byly dlouhé, musela jsem být trpělivá. To se těžko zvládá psychicky. Ke konci už jsem jí chtěla hlavně rozběhat zprava doleva. Cítila jsem se silná v hlavě. Ten zápas jsem moc chtěla, nechala bych na kurtu duši. I když jsem prohrála první set, byla jsem připravená další tři hodiny dřít.
Pomohla vám vaše přizpůsobivost a variabilita?
S touhle holkou se musí chodit na síť, někdy zkusit servis – volej. Když nejdete na síť, je strašně těžké to s ní uhrát zezadu. Nehrála jsem sice svůj nejlepší tenis, ale byla jsem psychicky odolná.
Víc než kdykoliv dřív dokážete tlumit emoce. Jak obtížné bylo se ovládnout?
A vybuchla jsem?
Jednou jste praštila raketou a jednou míčkem.
Trošku, no... Snažím se. Vím, že tam emoce nepatří, že jí nesmím ukazovat tu negativitu. Dokola jsem si to opakovala. Měla jsem momenty, kdy to ve mně vřelo a chtěla jsem vybuchnout. Ale udržela jsem se.
