Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Štěpánek změnil raketu, cítil se fit. A pak jsem málem omdlel, řekl

RETURN. Radek Štěpánek v 2. kole Roland Garros | foto: AP

1 2015
New York (Od našeho zpravodaje) - Počtvrté v posledních pěti letech musel tenisový bojovník Radek Štěpánek na grandslamu vzdát. Tentokrát se o něj v newyorské bitvě s Turkem Ilhanem pokoušely mrákoty. „Sekly se mi krční svaly,“ řekl. Ve středu či ve čtvrtek by však rád nastoupil do čtyřhry, kam se přihlásil s dalším veteránem Tommym Haasem.

US Open mohlo Štěpánka povznést v žebříčku, kde se nyní nachází až na 285. pozici. Tělo však v klíčovou chvíli začalo znovu stávkovat.

Podobně jako před čtyřmi lety na US Open, předloni ve Wimbledonu a loni v Austrálii musel skrečovat. Tentokrát za stavu 0:6, 6:2, 4:6, 2:3.

„Sekly se mi krční svaly a od toho se mi začala motat hlava,“ prohlásil poté, co opustil vyšetřovnu. „Když jsem se podíval nahoru, tak se mi točil celý svět. Nemohl jsem pokračovat.“

US Open 2015

Přečtěte si srhnutí prvního dne newyorského grandslamu.

Krční páteř vám před časem museli operovat. Jak je ten problém vážný?
Na kurtu mi nemohli pomoct. Mysleli si, že je mi zle z dusna. Ale s tím to nemělo nic společného. Teďka mi tu křeč povolili a říkali, že to je svalového rázu. Kéž by to tak bylo.

Ještě vás budou kurýrovat?
Teď ne. Večer si mám dát acylpyrin, ať se mi svaly uvolní. V úterý se mnou budou hýbat. Doufám, že za den nebo dva budu v pořádku a nastoupím do debla.

Kolik nespisovných slov vás napadlo, když jste musel odstoupit?
V ten moment ani jedno, protože mi bylo na omdlení. Ale teďka už mě začínají napadat.

Na grandslamu jste mohl získat hodně bodů. Los byl vcelku přívětivý…
I když jsem prohrával 1:2 na sety, věřil jsem si. Snažil jsem se hrát agresivně, chodit na síť, ale bohužel se nedozvíme, jak by to dopadlo. S..e mě to, no.

Bude vám 37, ale předpokládám, že ani tahle rána vás nesrazí. Nebo?
Jednou jsem řekl, že živého mě nedostanou. A to platí dál.

Léto vypadalo vcelku nadějně, že?
Po Wimbledonu jsem hrál výborně v Bogotě i v Atlantě, ale s Isnerem i Karlovičem jsem si zápasy sám prohrál. Měl jsem z nich ale výborný pocit. Vyhýbala se mi zranění. Cítil jsem se líp a líp. Připravoval jsem se, raketu jsem před pár týdny vyměnil.

Ano? Proč?
Vybral jsem si jiný rám. Ten starší skýtal lepší kontrolu míče. Tenhle je živější, má méně strun. Víc mi to teď letí. Tady mě napadlo: „Jaj, to není dobrý začátek, když jsem dostal ptáka.“ Ale hraje se na tři sety, byl jsem klidný.

A pak vás zase skolilo zranění. Mohl jste si tu získat spoustu bodů. I proto vás promarněná šance štve?
Jasně, body na zemi neleží. Musím si je uhrát. Ještě mám do konce roku pár turnajů a zůstávám klidný.

Jak vysoko byste se chtěl vydrápat?
Teď se na to takhle nedívám. Zajíci se počítají až po honu. Ale rád bych v Austrálii hrál v hlavní soutěži.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze