Letos se vám změnily výsledky i postavení na žebříčku. Co ještě?
Řekl bych, že jenom tohle. Možná je o mě větší mediální zájem. Když jsem se v poslední době dostal nejvýš v kariéře, volá daleko víc kamarádů, lidé si mě víc všímají, ale jinou změnu nepociťuji. Je to pro mě nová věc, musím si teprve zvyknout, zabydlet se. Ale chodím a dýchám stejně jako dřív. Navíc teď bude turnajová pauza, takže v lednu už mě zase nikdo nepozná.
Pořád o vás platí, že jste nejméně nápadný tenista ze světové špičky?
Doufám, že ano a že to vydrží.
Co nějaké nabídky z reklamy?
Že by za mnou chodily firmy s nabídkami, abych fotil něco na plakáty nebo do magazínů, to ne. Jak říkám, jsem v novém postavení a lidé možná čekají, jestli se tam udržím delší dobu.
Bral byste to?
Těžko říct. Záleží na tom, o co by šlo. Netoužím být polonahý v titulu časopisu nebo figurovat na nějakém obalu od zubní pasty nebo prezervativu - když to přeženu. Chci se zviditelnit tím, co umím, tenisem.
Nebojíte se ztráty soukromí, jakou prožívají jiné sportovní hvězdy, které se pak bojí o rodinu?
Na něco takového nelze myslet. To bych se jen pořád stresoval a nemohl zahrát jediný míč. Ano, všude se píše, kolik jsem vydělal, ale nikdo za tím nevidí úsilí. Doufám, že lidé moje úspěchy přijmou velkoryse a s hrdostí, že zase mají tenistu, který jim dělá radost.
Před sezonou jste si kladl za cíl nejlepší světovou dvacítku. A teď jste pátý na
|
Jiří Novák |
| Profese: Tenista, 5. místo v pořadí ATP. Profesionálem od roku 1993. Narozen: 22. března 1975 ve Zlíně. Kariéra: s tenisem začal v šesti letech. Vyhrál čtyři turnaje ATP ve dvouhře (Auckland 1996, Mexico City 1998, Mnichov 2001, Gstaad 2001) a patnáct ve čtyřhře. Reprezentant v Davisově poháru. V kariéře vydělal 4,9 milionu dolarů. Trenér Jan Kukal. Letošní sezona: nejlepší v životě. Nevyhrál žádný turnaj, ale hrál osm semifinále včetně Australian Open, dvakrát postoupil do finále (Vídeň a Madrid). Má velkou šanci hrát v listopadu závěrečný Turnaj mistrů v Šanghaji. Soukromí: ženatý. S manželkou Kateřinou má čtyřletého Jakuba a jedenapůlroční dvojčata Jiřího a Kateřinu. Nevlastní dcera Tereza (16 let). Žije a hraje za klub v Prostějově. Záliby: hokej, rekreační fotbal. |
Strašně moc a strašně mile mě to překvapilo. Dřív bylo pro mě nedosažitelné třicáté místo. Dnes jsem v první pětce singla a ve dvacítce v deblu. S Radkem Štěpánkem jsme byli ve finále US Open. Tahle sezona je z mého pohledu neskutečná.
Čím to?
Sešlo se hodně věcí. Mám skvělé rodinné zázemí a fantastické podmínky v klubu. Loni jsem začal spolupracovat s trenérem Kukalem, v té době jsem byl osmašedesátý na světě. Letos mi vydržely zdraví, forma i štěstí. Například tři zápasy jsem vyhrál z mečbolu a to mi přineslo spoustu sebevědomí a bodů, bez kterých bych nebyl ani v první desítce.
A co jste ovlivnil sám?
Hlavně jsem v sobě našel odhodlání, které mi pomohlo všechny ty výsledky uhrát. Neřekl bych, že jsem se zlepšil technicky, že bych třeba hrál rychlejší tenis. Vše dělá lepší psychika a herní solidnost.
Dřív jste si nevěřil?
Věděl jsem, že mohu porážet ty nejlepší, ale nějak jsem nebyl schopen to prodat.
Dnes jsou podle Jana Kukala nad vámi jen dva hráči, Agassi a Hewitt.
Tak to je jeden z mála názorů, v němž se s trenérem neshodneme. Momentálně jsem v laufu, ale nechci poslouchat, že mám na třetí místo. Spousta mi toho chybí. Takové typy tenistů nemám čím překvapit, hrajeme relativně stejně, ale oni jsou v tom stylu mnohem lepší. Nemám finální úder a pak je to jako hra kočky s myší. Svých výsledků jsem dosáhl herní vyrovnaností, ničím výjimečným.
Je to i odpověď na otázku, co vám chybí k tomu, abyste vyhrál grandslamový turnaj ve dvouhře?
Mým maximem je zatím letošní semifinále Australian Open. A nemyslím, že grandslamový titul je jenom v mých rukou a že už jsem na něj připraven. Takový turnaj může vyhrát spousta tenistů a záleží na shodě mnoha okolností.
Většinou platilo, že založení rodiny znamená konec tenisové kariéry. Jenže u vás to je přesně naopak.
Stále tvrdím, že tenis je pro mě až druhá věc v životě. Nejdůležitější jsou manželka a děti. Když to doma klape a vím, že je o rodinu perfektně postaráno, nemám problém. Pokud prohraju, tak se nijak zvlášť netrápím a místo toho trávím krásné chvíle s rodinou. Ta mi dodává vnitřní klid. Manželka je navíc velmi tolerantní. Umožní mi cestovat po světě a nebrečí, že mě chce mít doma. Chápe, že je to moje hobby i zaměstnání.
Máte někdy chuť odjet předčasně z turnaje domů?
Takových chvil bylo strašně moc, ale je to tenistův úděl, být třicet čtyřicet týdnů v roce na cestách a žít po hotelech. Nemůžete se sebrat a jen tak odjet, čeká vás další zápas, další turnaj v jiném místě. Nemám soukromé letadlo, abych se okamžitě sbalil a vrátil se domů.
Kdy jste byl se ženou naposledy na dovolené?
Hodně dlouho ne. Se čtyřletým synem Kubou je to náročnější a s malými dvojčaty už vůbec nejde někam vyjet. Teď jsme byli se ženou sami na turnaji v Madridu a to jsme prožívali jako dovolenou, i když pro mě byla pracovní.
Právě manželka vás prý motivovala k tomu, abyste se v tenise pokusil ještě něco dokázat?
To je pravda. Pohyboval jsem se kolem třicátého čtyřicátého místa na světě, měl jsem zaběhnutý život a nevěřil jsem, že bych mohl dosáhnout výš. Manželka řekla, že by byla škoda kariéru zabalit, přemluvila mě, abych začal spolupracovat s panem Kukalem. Ten mi v tenise ukázal spoustu nových věcí.
V čem hlavně pomohl?
To se nedá jednoduše vysvětlit. Hlavně mě motivoval. Před rokem mi řekl, že mi dá písemně, že budu v první světové dvacítce. Já mu nevěřil a málem jsem se s ním vsadil.
Nelitujete, že jste na to nepřišel dřív?
Ne a nikdy litovat nebudu. Teď mnozí říkají, že kdybych začal dělat s Kukalem ve dvaceti, byl bych na vrcholu už pět let, ale já to tak neberu. Každý hráč má přirozený vývoj. Já se učil tenis delší dobu než jiní, potřeboval jsem se rozkoukat, nabrat zkušenosti. Nejsem jako generace Safina, Federera, či Hewitta, kteří ve dvaceti vylétli nahoru. Já vyrůstal jinak, v komunistickém režimu a poprvé jsem vyjel ven v patnácti do Maďarska. Neměl jsem možnost trénovat v zimě v halách. Dnes jsou úplně jiné tréninkové a sponzorské podmínky.
Jak těžké byly vaše začátky?
Neberu je jako těžké, pro mě byly normální. Byl jsem obyčejný kluk ze Zlína. Táta neměl peníze, nemohli jsme si moc věcí dovolit a já byl naštvaný, když jsem jednou za tři roky nedostal cizí rakety jako jiní kluci, ale jenom českou artisku. Vynahradil mi to tím, že jsem měl ty rakety tři, kdežto kluci s cizími značkami jen dvě. Myslím, že si díky zkušenostem z dětství umím víc vážit toho, co teď mám.
Jaké jste měl tehdy ambice?
Žádné, i když jsem vždycky říkal, že chci být Ivanem Lendlem. To byl můj hrdina, o kterém jsme všichni jenom slyšeli, protože v televizi jeho zápasy nebyly... Tenis jsem ale bral jen jako zábavu. Zkoušel jsem různé sporty. Pro tenis jsem se rozhodl až někdy ve dvanácti a pak zaplaťpánbu přišla revoluce.
Vzpomenete si, jak jste hrál poprvé na Roland Garros ve spartakiádních teniskách?
Vidím to jako dneska! Měl jsem ještě červené trenýrky a obyčejné tenisky. Právě pan Kukal mi tehdy sehnal od sponzora první pořádné oblečení a boty. To ale bylo k naší spolupráci ještě hodně daleko.
Vaše děti si naopak budou moci dovolit téměř vše. Jak je budete vychovávat?
Měl jsem možnost vydělat nějakou korunu, ale nechci je vychovávat tím, že jim něco koupím. Chci, aby si vážili toho, kde vyrůstají a co mají.
Co si sám dopřáváte, čím si uděláte radost?
Moc si toho nekupuju, utrácím jen za potřebné věci. Nejvíc mi udělá radost, když něco pořídím dětem a ony se rozzáří.
Co je pro vás luxus?
To slovo může mít spoustu významů. Nechci ho vidět přes materiální hodnoty. Za peníze si člověk nekoupí zdraví, štěstí ani lásku. Tyhle věci jsou pro mě luxus.
Nemáte porsche, žijete v ústraní, číslo vašeho mobilu je obyčejné. Jste aspoň v něčem výstřední?
Snad jenom tvrdohlavostí, kterou mám po tátovi.
Žádná libůstka, koníček?
Poslední roky mi pohltila rodina, té jsem dal veškerý čas mimo tenis. Dneska už nemám čas ani zajít na hokej do Zlína, kterému fandím.
Neříkejte, že vás kouč Kukal jako milovník umění alespoň nevytáhne někam na výstavu?
To ano, párkrát jsme se byli podívat. Zajímalo mě to.
Ivana Lendla naučil váš kouč sbírat Alfonse Muchu. Vás k něčemu takovému nedotáhl?
Zatím ne, ale je poučné ho poslouchat a rozšiřovat si obzor.
Kdybyste se mohl oprostit od všech soukromých i profesionálních povinností a strávit nějak čas, jak by to bylo?
Asi bych vyjel někam na hory. Rád jsem lyžoval, ale už jsem na horách dlouho nebyl. Stejně bych se ale nakonec zašil domů, protože jsem tam hrozně málo.
Myslíte, že jako Čech to máte v tenise těžší?
Stoprocentně. Být jako Američan nebo Němec první v zemi, tak jsem hýčkaná hvězda. Ale po tom já netoužím, a tím víc jsem hrdý na to, co jsem dokázal jako Čech.
Dáváte na sebe teď víc pozor, máte třeba nějaké zvláštní pojištění?
Ne, jako všichni tenisté jsem normálně pojištěn u hráčské asociace ATP.
Jste znám jako milovník tradičního českého jídla a piva. Ani v tom jste se nezměnil?
V ničem jsem se neomezil a omezovat nebudu. Když jsem se s touhle životosprávou dostal na páté místo na světě, tak proč ji měnit?
Nebojíte se létat?
Je to unavující, na tenise asi nejhorší, ale nic s tím neudělám.
Příští rok vám bude 28 let. Jak dlouho ještě budete hrát?
Nechci nic předpovídat. U mě je v první řadě rodina. Ta zvítězí. Tenis je jenom zábava. Nechci přijet v pětatřiceti z turnaje domů a najít tam odrostlé děti.
