Kde se vzaly tak skvělé výsledky?
Je to všechno dohromady. Dobrá forma i shoda příznivých okolností. Mám za sebou spoustu vyhraných zápasů, hraji teď asi nejlepší tenis svého života.
A vaše sebevědomí - roste?
Věřím si teď podstatně víc. Dovolím si údery, jaké bych si dříve nedovolil, nebojím se zakončit míček, který jsem dříve hrál opatrně. Myslím, že jsem o kus drzejší.
Čekal jste v Madridu takový výsledek?
Tak to určitě ne! Před týdnem jsem sice hrál finále ve Vídni, ale to byl uplně jiný turnaj. Tady hrála celá světová špička. Nikdy bych nepředpokládal, že se dostanu až do finále. Rozhodně je to po Australian Open můj největší životní úspěch.
Jaké si v této situaci dáváte šance na start v Šanghaji?
To je teď těžké říci, uvidím, až co mi řeknou doktoři po vyšetření. Záleží na tom, jestli budu moci hrát v Paříži. Dávám tak strašnou šanci soupeřům, aby se dostali přede mě. Kdybych alespoň mohl o Masters přímo bojovat, poprat se s ostatními... To je na tom to nejsmutnější.
Tak skvělé sezoně už chybí jenom turnajový titul. Souhlasíte?
Já myslím, že už tak je to nadmíru dobrá sezona. Pro letošek jsem chtěl být v desítce, a to se povedlo. K tomu jsem se navíc dostal i mezi nejlepších deset v žebříčku pro nasazování, což je skutečná bomba. Když k tomu připočítám možnost bojovat dva týdny před koncem sezony o účast na Masters... Kdo mohl čekat, že se mi něco podobného povede?
Berou vás nyní soupeři a pořadatelé jinak než dříve, jako hráče elity?
Řekl bych, že ano. To k tomu ostatně patří. Já sám zůstávám pořád stejný, ale cítím teď větší respekt ze strany soupeřů. Vždyť jsem hrál letos osmkrát semifinále. To se jen tak někomu nepovede. Myslím, že se mi povedl husarský kousek.
