Costa se stal pátým Španělem, jenž opanoval mezinárodní mistrovství Francie: dvakrát vyhráli Manuel Santana (1960, 1963) a Sergi Bruguera (1993, 1994), jednou Andres Gimeno (1972) a Carlos Moya (1998). Potřetí se hrálo španělské finále. Soupeřem Moyi byl Alex Corretja, proti Bruguerovi nastoupil Alberto Berasategui.
"Ferrero je favoritem, je sice mladší, ale celkově silnější," tvrdil agentuře EFE před nedělním finále legendární John McEnroe, vítěz pařížské čtyřhry z roku 1977. Mýlil se. Ač je Ferrero obecně považován za talentovanějšího tenistu, Costa zase patří k těm pracovitým.
Costa, dvaadvacátý hráč světového žebříčku, svým postupem do finále šokoval. Antukový specialista vyřadil postupně na pařížských dvorcích Gasqueta z Francie, Rusa Davyděnkova a Gaudenziho z Itálie. Ve čtvrtém kole překonal obhájce titulu
Gustava Kuertena z Brazílie. "Je to určitě jedno z mých největších vítězství kariéry," zářil po tomto prvním výrazném kroku rodák z katalánské Leridy.
A jaký je důvod úspěchu? "Po sňatku a narození dvojčat jsem klidnější a vyrovnanější, nic mne jen tak nerozhodí," opakoval médiím. Důkazem stabilních výkonů byla čtvrtfinálová pětisetová bitva s Argentincem Caňasem, jemuž v rozhodujícím setu uštědřil "kanára". Pozornost si zasloužilo i semifinále s krajanem Corretjou. Svého přítele Costa nešetřil a postoupil do finále.
Albert Costa se narodil 25. června 1975, dlouho žil v Barceloně, ale k trvalému pobytu je hlášen v Monte Carlu. Solidní junior, vítěz Orange Bowlu, si už v roce 1993 jedno finále na dvorcích Rolanda Garrose zahrál - tehdy neúspěšně a jen to
juniorské. Téhož roku vstoupil mezi profesionály.
Tenista, jehož zdobí výtečný forhand, zakončil první ročník na 221. příčce světového žebříčku, následujícího roku se pak vyhoupl na 58. místo. Milníkem se Costovi stal rok 1995, kdy kraloval turnaji v Kitzbühelu a dvakrát, v Estorilu a Casablance, se dostal do finále. Skvělou čtvrfinálovou premiéru si odbyl i na French Open - ztroskotal na raketě Rakušana Thomase Mustera.
Do další sezony pak Costa vstoupil s novým jménem: Alberto se změnil v Alberta dle místního dialektu. Podařilo se mu zvítězit v Gstaadu, San Marinu a Bournemouthu. Na turnajích velké čtyřky sice nepřešel přes druhé kolo, ale v hodnocení ATP poskočil na třinácté místo - své dosud nejlepší umístění.
V roce 1997 vyhrál další dva turnaje: v domovské Barceloně a Marbelle, na Australian Open vybojoval čtvrfinále. V letech 1998 až 1999 si přisvojil celkem pět turnajových vavřínů, dvakrát to bylo v Kitzbühelu, jednou v Hamburku, Gstaadu a Estorilu. Vrcholem tohoto období bylo čtvrté kolo na French Open. Tam se mu dařilo i v roce 2000 (čtvrtfinále s Lleytonem Hewittem); se Španělskem vyhrál Davis Cup, ale později přišlo slabší období. Nejlepší výsledky zaznamenal Costa na US Open 2001 (osmifinále) a finálovou účastí na barcelonských kurtech - logickým vyústěním byl pád až na 40. pozici světového pořadí.
Letošní rok načal v Austrálii, kde vypadl ve čtvrtém kole s Waynem Ferreirou z JAR. V březnu se v Indian Wells střetl s Čechem Bohdanem Ulihrachem (6:1, 3:6, 6:3), ale záhy skončil pod údery Petea Samprase. Costa zabodoval v Monaku, v Římě a v
Barceloně, kde prohrál až ve finále. V květnu porazil na turnaji v Hamburku svého dnešního soka Ferrera (2:6, 6:3, 6:4).
Velký fanoušek Johna McEnroa si dosud vydělal 5,5 miliónu dolarů a jeho zápasová statistika je 317 výher a 198 porážek. Rád posiluje, má radši brunetky a dívá se na akční filmy. Mezi jeho oblíbené kapely patří Dire Straits a Motörhead.
 Albert Costa zvedá nad hlavu Pohár Mušketýrů |
