Začalo to v roce 1877

Historie turnaje pořádaného londýnským All England Croquet and Lawn Tennis Clubu se začala odvíjet v roce 1877. Tehdy bojovali o trofej pouze muži ve dvouhře a tím, komu se dostalo cti stát v čele dlouhé řady zdejších vítězů, byl Spencer Gore. Tenistky dostaly svou soutěž o sedm let později a ve stejném roce se také poprvé hrála čtyřhra. Ženou - průkopnicí se stala Maud Watsonová. Osmdesátá léta přinesla nevídanou "tyranii" v podání dvojčat Renshawových. Ernest a William dohromady nasbírali mimořádných 13 titulů.

Slavná poválečná léta

Příchod nového století přinesl Wimbledonu punc mezinárodního mistrovství, na zdejší trávu se začali sjíždět hráči ze zámoří. Po přestávce zaviněné válkou začala slavná éra, kdy se v Londýně objevovali pozdější tenisové legendy. Jména jako Suzzane Lenglenová, Bill Tillden, proslulí "čtyři mušketýři" Lacoste, Borotra, Cochet a Brugnon stejně jako domácí hvězda Fred Perry, ti všichni přitahovali k turnaji pozornost sportovního světa.

Drobný napotřetí jako první Čech

Druhá světová válka přinesla turnaji nejen další nucený klid, ale také pád bomby přímo na centrkurt. Ten tak musel být přestavěn, v roce 1946 se však mohlo zase hrát. Konečně se začaly výrazně ozývat údery zvuky raket v českých rukou. Jaroslav Drobný se poprvé v roce 1949 podíval do finále a po stejném výsledku o tři roky později se konečně radoval v roce 1954. Ve finálové bitvě tehdy přehrál slavného Kena Rosewalla 13:11, 4:6, 6:2, 9:7.

Kodešův triumf a doba Billy-Jean

Stolle, Laver a Newcombe, tato jména ovládala dění ve Wimbledonu šedesátých let. Zároveň začala velká éra Billy-Jean Kingové. V roce 1962 si finále zahrála slavná matka slavné dcery, paní Věra Suková. Český tenis se dalšího triumfu dočkal v roce 1973. Jan Kodeš porazil ve finále Rusa Metrevelliho. Tento ročník byl poznamenaný bojkotem několika desítek hráčů kvůli zákazu startu Jugoslávce Nikkiho Piliče. Podstatným krokem v historii turnaje bylo jeho otevření jak profesionálům tak i amatérům.

Velké hvězdy wimbledonské trávy

V sedmdesátých letech oslavil tenisový Wimbledon sté výročí a v této době také září velké hvězdy. Björn Borg jako první v historii získal pět titulů v řadě a s příchodem let osmdesátých předal štafetu takovým veličinám jako John McEnroe a Jimmy Connors. Tito dva hráči pak měli takřka "patent" na finále. Podobný souboj dvou jmen bylo možné sledovat mezi tenistkami. Souboje Chris Evertové a Martiny Navrátilové byly ozdobou. Jedna česká tenistka dokázala do jejich hegemonie zasáhnout. Hana Mandlíková neuspěla ve finále v roce 1981 právě proti Evertové.

Devět titulů Martiny Navrátilové

Martina Navrátilová je bezesporu největší postavou celé dlouhé historie turnaje. Až s příchodem Steffi Grafové se jí objevila zdatná konkurence. V té době už Navrátilová měla na svém kontě devět titulů ve dvouhře a další v deblu. Na mužské straně vyšla v roce 1985 kometa jménem Boris Becker. Německý mladíček se ve svých sedmnácti letech stal nejmladším vítězem historie.

Novotná se dočkala, doba Samprasova

Devadesátá léta přinesla vítězství patnáctileté "dívenky" Martiny Hingisové, pět titulů Steffi Grafové a také velkou šňůru Peta Samprase. Také český tenis se dočkal. Při svém třetím finále se v roce 1998 konečně z triumfu těšila Jana Novotná, když si poradila s Nathalie Tauziatovou. Loňské vítězství bude na travnatých dvorcích obhajovat Roger Federer ze Švýcarska a mezi ženami Ruska Maria Šarapovová. Ve čtyřhře nastoupí i legenda ženského tenisu Martina Navrátilová.