Když se v srpnu roku 1881 sešla v Newportu místní smetánka, aby se u sklenky aperitivu odreagovala při "té populární hře, jež přišla přes Atlantik z Anglie", nikdo asi nemohl čekat, že za 120 let bude turnaj stále žít. A jak žít! Třicet tisíc diváků v ochozech, příslušnost do turnajů grandslamové čtyřkoruny, nejbohatší dotace, ve statistikách vítězů jména, jež se stala legendami tenisové historie.

Současně s mužským singlem se hrála v Newportu také čtyřhra. Mistrovství Spojených států se tenkrát ovšem hrálo dosti odlišným způsobem, než jak známe dnes. Jednotlivé soutěže byly odděleny a hrálo se podobným způsobem jako třeba hokejová NHL. Vítezové východní a západní divize se střetli o to, kdo vyzve úřadujícího šampiona. Zatímco tedy mužské finále probíhalo právě v Newportu, ženská soutěž vrcholila ve Filadelfii. Ženy poprvé hrály v roce 1887. Systém kvalifikací opustil americký šampionát v roce 1920.

Richard D. Sears, to je jméno, které se tvrdošíjně opakuje u prvních ročníků soutěže. Celkem sedmkrát se tomuto hráči podařilo zapsat do listiny vítězů a úplně ovládnout "batolecí" období turnaje. V těchto dobách ostatně bylo pravidlem, že některý hráč získal na několik let absolutní hegemonii nad svými soupeři. Tak se v letech 1901-1911 objevil hned devětkrát ve finále William L. Larned. Jedikrát odešel poražen. Premiérovému představení tenistek v roce 1887 dominovala madam Ellen Hansellová. Ve finále tehdy vyhrála 6:1, 6:0.

US Open jako jediný z grandslamů neměl za 1. světové války přestávku. Jeden z hlavních hrdinů turnaje se ovšem objevil přesně v roce, kdy válka skončila. Dvakrát po sobě potřeboval Bill Tilden ve finále prohrát, aby načerpal sílu k sérii osmi triumfů. Ironií osudu je bezesporu fakt, šestkrát po sobě asistoval jako smutný hrdina Tildenově radosti Bill Johnson. V jiné době by snad byl hvězdou, takto jenom zapomenuté jméno ve statistikách. Tildenovou souputnicí byla Helen Willsová. Ve stejné době a se stejnou suverenitou vládla ženské soutěži až do začátku 30. let.

Po 2. světové válce jakoby chyběly hvězdy. Vítězové se střídali, žádné jméno skutečně nevyniklo. Přitom hráči jako Rod Laver, John Newcombe nebo Maureen Connollyová mají zvuk i dnes. Vše nahradila 70. léta, kdy došlo ke sloučení amatérských a profesionálních hráčů. Objevují se tváře, jež lze dnes označit jako ikony US Open. Ženská soutěž poznává jména jako Billie-Jean Kingová, Margaret Smithová-Courtová a samozřejmě Chris Evertová. Co je pro Flushing Meadows Evertová mezi tenistkami, to představuje Jimmy Connors mezi muži. Období tří králů, i tak je možné charakterizovat úsek od poloviny 70. let až do roku 1987. Trio ve složení Jimmy Connors, John McEnroe a také Ivan Lendl po deset let nenechalo zvítězit nikoho jiného.

Také český tenis si ve Flushing Meadows užíval okamžiky velké slávy. A rozhodně to nebylo paběrkování. Zmiňovaný Ivan Lendl nechyběl v letech 1983-87 ani jednou ve finále a vytěžil tři vítězství. Ještě před ním ale zaznělo při finále US Open jiné české jméno. Jan Kodeš se dvakrát v letech 1971 a 1973 neúspěšně snažil zapsat mezi vítěze. V roce 1980 odstartovala velkou sérii skvělých úspěchů českých tenistek Hana Mandlíková. Po osm let nechyběl hráč českého původu v boji o singlový titul. Čtyřikrát byla úspěšná Martina Navrátilová, jednou právě Mandlíková a do finále se v letech 1986 a 1993 probojovala i Helena Suková. Za nejlepší důkaz kvalit tehdejšího českého tenisu lze bezesporu považovat rok 1986. Obě finále byla tehdy výhradně záležitostí československého tenisu.

Z hráčů, kteří udávali tón symfonii s názvem US Open v posledních letech, ční nejvýše Steffi Grafová a Pete Sampras. K nim je možné přiřadit jména jako Monica Selešová, André Agassi nebo Patrick Rafter. Příchod nového tisíciletí přinesl čerstvý vítr v podobě premiérových titulů mladé generace reprezentované sestrami Venus a Serenou Williamsovými, Rusem Maratem Safinem, Američanem Andym Roddickem a Švýcarem Rogerem Federerem.