Když v roce 1968 prodělalo US Open zásadní renesanci v podobě přechodu v otevřený šampionát bez rozdílu mezi profesinálními  sportovci a amatéry, celková dotace pro turnaj byla 100 000 dolarů. Už tenkrát ale byla tato dotace suverénně nejvyšší mezi  grandslamy, a tedy na okruhu vůbec. Pověst nejštědřejších zůstala organizátorům až do současnosti. Kolik se tedy rozdělí v roce 2005 peněz? Přesně 17 742 000 dolarů! Mimochodem,  to by dalo dohromady zhruba sedm a půl miliónu tenisových míčků nebo 200 000 slušných raket. Tenista nebo tenistka, kteří vypadnou v 1. kole dvouhry, dostanou náplast v podobě 15 000 dolarů.

Tenis se hraje především pro diváky, bez nich by nikdy nemohl nabýt pověsti jednoho z fenoménů zábavního průmyslu. V New Yorku je interakce mezi sportem a divákem asi nejsilnější na celém okruhu tenisových turnajů. Dvorce ve Flushing Meadows se mění s končícím létem v arény podobné těm, v jakých před staletími bojovali gladiátoři o šanci přežít další den. Přece jenom humánnější usilování těch nejlepších novodobých gladiátorů sleduje při US Open až třicet tisícovek nadšených tenisových fandů. Poté, co se turnaj přesunul z Forest Hills do Flushing Meadows, návštěvy vylétly nahoru.

Hlavní soutěže dvouher svedou proti sobě po 128 hráčích. Z nich má 104 mužů a žen postup zajištěn díky svému postavení na žebříčku za poslední rok. Dalších 16 hráčů vzejde z tříkolové kvalifikace a konečně osmi zbývajícím budou přiděleny divoké karty.  Pokud vypadne z jakéhokoliv důvodu některý z hráčů pro hlavní soutěž, automaticky jej nahradí tzv. lucky looser (šťastný poražený). To je poražený účastník posledního kola kvalifikace s nejlepším postavením na žebříčku ATP Entry či WTA.