Zdálo se, že jste Schiavoneovou, 23. hráčku světového žebříčku, porazila bez větších potíží. Výsledek 6:2, 7:5 tomu nasvědčuje.
Začala jsem rychle, dobře, diktovala tempo. Ve druhé sadě to byly trochu nervy, ale když jsem servis uhrát potřebovala, uhrála jsem ho.
Překvapila vás něčím Schiavoneová?
Ne. Viděla jsem ji včera. Znám ji.
Ale minule v Paříži jste jí podlehla.
Tady mi vyhovoval rychlý povrch. Míčky, které dobíhá na antuce, tady nemá.
Jeden míček jste jí dokonce oproti verdiktu rozhodčích sama přiznala. To jste si tak věřila?
Nerada hraju s dojmem, že okrádám soupeřku. Nemohla jsem to vydržet. I já jsem si totiž myslela, že byl její míček dobrý.
Schiavoneová se naopak na arbitry často zlobila.
Pro ně je těžké v té rychlosti všechno vidět dobře. Když se nelíbilo jejich rozhodnutí mně, tak jsem se snažila dál koncentrovat na zápas. Nechtěla jsem se dostat z tempa.
Roli jste splnila, dvakrát vyhrála, ale ani se moc neradujete. Proč?
Moje výhry nic neznamenají. Musíme vyhrát jako tým. Dostat se do světové skupiny. A pak se budeme radovat všichni.
Kapitán týmu Petera říkal, že tenhle tým se může ve Fed Cupu dostat v budoucnosti až do finále. Co si o tom myslíte?
I já tomu chci věřit. Potřebujeme ještě jednu hráčku, která bude v singlu stejně jako já sbírat body. Debla máme dobrýho.
