V devětadvaceti letech, po vážném zranění kolene už si před sebe neklade žádné velké cíle. Nestresuje se, užívá si. Vždyť jí hrozilo, že už se na kurt s raketou nezastaví. "Dívám se na to jinýma očima. Uvědomila jsem si, že zdraví je to nejdůležitější," říká.
Pozvánka do fedcupového týmu ji potěšila. Po tři a půl letech se vrátila po týmové soutěže, po dlouhé době hrála před pražským publikem. "Příjemně mě překvapili," chválí hojnou návštěvnost ns Štvanici.
V sobotu večer se s ostatními členy týmu sesedla na "bojové" poradě.
Téma dne: Kdo nastoupí v druhé nedělní dvouhře.
Výsledek: Květa.
Důvod: zkušenosti. V devětadvaceti letech a po devíti startech ve fedcupových utkáních jich má na rozdávání.
"Hrála by i za stavu 2:1," netají kapitán Tomáš Petera. "Když člověk dostane důvěru na takový zápas, to potěší," přiznává Peschkeová.
Chtě-nechtě, více-méně se očekávalo, že nastoupí za stavu 2:1. Jenže na kurtu se může stát ledacos, Nicole Vaidišové se utkání proti Akiko Morigamiové nevyvedlo. Na Peschkeovou zbyl nelehký úkol. ve vzduchu viselo: Musíš.
"Snažila jsem se to zahnat do pozadí a hrát jako jakýkoli jiný zápas," říká 67. hráčka žebříčku WTA.
Na nervozitu ji nezbyl čas, zakrátko vedla 6:0. "Snažila jsem se nebýt nervózní. Japonka na tom asi byla trochu jinak, čímž mi docela pomohla dostat se do hry. Docela jsem si to užívala," popisuje utkání s Ritou Fudžiwaraovou.
Pouze v závěru druhého setu ji soupeřka vysokými míči vyvedla z míry. "Alespoň vím, na čem mám ještě pracovat. Ale myslím, že Tomáš dobře rozhodl, když mě postavil,"směje se Květa Peschkeová.
Půlhodinová pauza mezi zápasy ji musela na regeneraci stačit. "Žádný problém, z turnajů jsem zvyklá," vypráví.
V deblu se na antukový kurt vrátila s osvědčenou partnerkou Ivetou Benešovou. letos už jeden turnaj vyhrály, před týdnem byly ve finále. Ale s Japonkami prohrávaly v úvodu 0:4. Tehdy Květa Peschkeová zatáhla ruční brzdu podruhé, spoluhráčku na kurtu povzbuzovala, hrou ji "tahala" nahoru.
"Mám zkušenosti, Iveta je mladší, tak se snažím. Jsem takový pozitivní prvek," usmívá se. Pozitivní přístup slavil úspěch, Peschkeová s Benešovou získaly rozhodující, třetí bod. A přišel na řadu oslavný tanec v podání devětadvacetileté tenistky.
"V šatně mi to jde, ale na kurtu..." směje se Peschkeová. K tanci ji inspiroval manžel a trenér Thorsten, kterého si vzala v květnu 2003. O víkendu seděl spolu s dalšími deseti členy rodiny na tribuně ČEZ Kolosea. "Musím mu poděkovat," vzkazuje na dálku svému životnímu partnerovi. "Ale příště asi bude muset tančit za mně," vtipkuje.
Příště už určitě nebude za dlouho, žádná třiapůlletá pauze jako po Madridu 2001. "V červenci," slibuje Květa Peschkeová.
Ráda se vrátí do fedcupového týmu. Už v něm zažila hodně. Byl ten pražský nejlepší? "Musím zalovit v paměti, už je toho tolik," potutelně se usmívá.
V podobné situaci jako na Štvanici se ocitla v už zmiňovaném Bělorusku před šesti lety. "Jenže to jsem nastupovala za stavu 2:1. Bylo to jiné," neporovnává.
Rozdíl mezi tehdejší a současnou Květou? "Možná jsem klidnější, víc přemýšlím. Škoda, že to nebylo před deseti lety," nemizí ji úsměv z tváře. "Ale spasitelka? Ne, to já nejsem. Každý by se snažil vyhrát..."
