Poražený Anderson zažil i tak svůj životní turnaj. Jen kousek mu chyběl, aby svou velkou jízdu vyšperkoval grandslamovým titulem, jenže na druhé straně kurtu stál z jeho pohledu ten nesprávný muž.
„Nepotřebuje dělat to, co spousta tenistů: že se třeba naštve na rozhodčího, tohle ho nakopne a najednou začne hrát lépe. On i bez takových vnějších vlivů dokáže náhle přidat. Do každého míčku jde s obrovskou intenzitou, s takovým množstvím energie,“ sklonil se Anderson.
Těžké to měl, proto Nadal vyhrál 6:3, 6:3, 6:4. Zdánlivě v klidu.
Nebo ne? „Byl jsem nervózní,“ přiznal tenisový král New Yorku. „Ale ukazovat jakoukoli řeč těla, která není pozitivní, to je přece hloupost, ne? Vždyť se to jen obrátí proti vám. Snažím se to dodržovat po celou kariéru. Tohle je přece něco, co si můžu kompletně ohlídat jen já sám; na soupeři nezáleží.“
Ano, i takové detaily dělají šampiony. „Musíte to být schopni zvládat, abyste si mohli vést dobře po celý turnaj,“ doplnil Nadal.
Rok 2017 se i v jeho parádní kariéře vyjímá. Na své milované antuce vyhrál tři turnaje (Barcelona, Monte Carlo, Madrid) a také své „domovské“ Roland Garros. Do toho prošel do finále Australian Open a nyní dobyl US Open.
Zase mu gratulují davy krajanů, po čerstvém triumfu se ozval jeho oblíbený Real Madrid, přidali se basketbalový fenomén Pau Gasol či tenista Fernando Verdasco. Nejen oni se sklánějí před tím, jak si poradil s rolí jasného favorita. Ano, v New Yorku chyběli Andy Murray, Novak Djokovič či Stan Wawrinka; Roger Federer byl ze hry dříve, než došlo na vzájemný duel.
Ale to Nadalovu jízdu nesnižuje. Zdánlivě totiž byla bez jakýchkoli zádrhelů. Šampion přiznal, že jedinou náročnější pasáží bylo 3. kolo proti Leonardovi Mayerovi, v němž více než hodinu čekal na první brejk.
„V tomhle utkání jsem zažíval hodně frustrace,“ hodnotí zpětně. „Ale dokázal jsem se s tím porvat. S tou správnou mentalitou.“
Neukázat ani stín slabosti. Dominovat. A vítězit. Rafův plán vyšel skvěle.
